Přízrak domu Carrowů - Recenze

PŘÍZRAK DOMU CARROWŮ

(Darcy Coates)

První kniha od této autory Duch domu Ashburnů je přečtená a recenze sepsaná. A teď jsem se vrhla na její další knihu Přízraky domu Carrowů a tady máte moji recenzi na tuto knihu. :)

Anotace:

Remy pracuje jako průvodkyně v Carrow, nejstrašidelnějším domě v okolí. Po jedné z prohlídek ji jeden z účastníků sdělí, že by rád v domě spolu s dalšími nadšenci zorganizoval dvoutýdenní pobyt.
Remy souhlasí a doufá, že během něj spatří některé z nadpřirozených jevů, které místo proslavily.
Zpočátku se zdí být vše normální. Potom ale propukne bouřka, odřízne je od okolního světa a začnou se dít podivné věci. Dveře se samy otevírají, seance se začnou zvrtávat, tapetou prosakuje červená tekutina a náměsíčné médium se v noci potuluje chodbami...
Když jeden z hostů za podivných okolností zemře, Remy je donucena uvažovat o možnosti, že duch původního majitele domu, zvráceného sériového vraha, tu stále bloudí chodbami.

Recenze:

Mladá průvodkyně Remy vyhlíží příjíždějící minibus s osmi turisty, kteří si zaplatili večerní procházku po domu Carrowů, kde straší. Remy všem řekla pravidla, která si stanovili majitelé domu Carrow, když povolili, že se v tom domě můžou konat večerní prohlídky. Všichni přikývnou, že rozumí pravidlům a prohlídka může začít.
Nejprve si projdou část přízemí a poté pokoj číslo osm. Dům byl něco jako hospic, který založil doktor s manželkou. Po první požáru, kdy majitelé dostali pojistku udělali z hospicu hotel. Po šesti letech došlo k dalšímu požáru. A když se hotel znovu otevřel, tak manželka majitele byla po smrti. Jenže později se zjistilo, že pravděpodobně po smrti byl i majitel a zahradník se vydával za toho majitele, protože mu byl hodně povědomý. Jen o něco vyšší a hubenější, ale nikdo si toho nevšiml. A ten zahradník už kdysi byl obviněn z vraždy své třetí manželky, ale kvůli nedostatku důkazů byl mimo podezření. A za jeho vlády v hotelu zmizelo dost lidí. Uvádí se, že okolo šedesáti. Po pokoji číslo osm, prohlídka dál pokračuje.
Jdou do pokoje devatenáct, na stejném patře jako pokoj číslo osm. Jde o pokoj, ze kterého byla zabita jedna žena se služebnou. A záhada byla taková, že když falešný majitel nechal do pokoje dát nové zrcadlo, protože to původní bylo prasklé, tak po dvou nocí to zrcadlo znovu prdlo, aniž by to v tom pokoji někdo byl. Znovu zrcadlo nechal vyměnit. Po pár dnech hosté, co byli v tom pokoji ubytovaní, vzbudili v noci půlku hotelu, protože slyšeli pláč a zrcadlo prdlo vejpůl. Poté se Remy uchazečů zeptala, jestli má zhasnout a všichni budou zticha, jestli něco neuslyší. Všichni souhlasí a Remy tak učiní. Po necelé minutě všichni slyší, hluk, jak o sebe dřou dvě skla nebo něco podobného. Po tomto pokoji, pokračují dál. Ale Remy slíbila, že zhasínat už nebude.
Po skoro tří hodinové prohlídce se šli podívat do sklepa, kde se skladovalo víno a suché suroviny, jako těstoviny, ale hlavně tam byly vykopané jámy, kde se našlo dvacet devět těl. Protože jedna služebná našla v tom sklepě mrtvolu a falešný majitel ji pod řízl hrdlo. Ale ta služebná si chytila ránu rukou a čtyři hodiny běžela do nejbližší vesnice, kde stěží vše vylíčila než umřela. Vesnice mezi nimi i sestra majitele hotelu šli do toho hotelu. Sestra poznala, že to není její bratr, ale podvodník. A falešného majitele hotelu zlynčovali až zemřel. A našlo se pouze pouhých dvacet devět těl, ale tvrdí se, že obětí bylo víc. Poté jdou všichni zase nahoru.
Po prohlídce zbývalo ještě takových pět minut, než měl přijet jejich řidič minibusu. Remy všem nalila do hrnku kakao a všichni mohli jít ven si jít fotit dům a okolí. U Remy se zastavil muž, který se jmenoval Mark a nabídl Remy pěknou sumu za to, že pokud majitelé jemu a pár lidem dovolí na dva týdny tu bydlet, tak chtěl, aby Remy po celou tu dobu tam byla taky a dělala jim průvodkyni a kdyby byly otázky, aby jim na to mohla odpovědět. Suma byla lákavá. I nabídka. Remy Markovi slíbila, že se majitelů zeptá. Poté co minibus odjel, Remy zamkla dům a dala se do úklidu domu. Vizitku Marka schovala do zadní kapsy.
Když Remy uklidila dům a dostala se pěšky do města, kde i bydlela, zašla do místní kavárny, kterou otevírali okolo šesté. Vždy po noční prohlídce a úklidu si tam dala snídani, než šla domů do postele. Při jídle uvažovala o té Markově nabídce. Nakonec mu zavolala, aniž by si uvědomila kolik je hodin. Určila si pár podmínek, ale nabídku přijala. Zjistila, kdo všechno by se toho měl zúčastnit. Poté Remy dala Markovi telefonní kontakt na majitelku domu, aby to probral s ní. A hlavně, aby dostal povolení. Poté zaplatila a šla domů do postele.

Po zhruba třech týdnech se dvoutýdenní akce v nejstrašidelnější domě uskutečnila. Remy k domu přijela o hodinu dřív, aby mohla v domě vyvětrat, ale nebyla jediná. I Mark tam po chvíli dorazil a tak spolu otevřeli dvě okna, aby mohl do domu proudit vzduch. Oba se chystali vybalit věci, když zaslechli dívčí hlas. Remy dívku hned poznala. Šlo o sedmnáctiletou dívku a zároveň majitelku domu, která nejen schválila, že tam mohou ty dva týdny být, ale chtěla u toho taky být, protože duchařina ji dost zajímala. Ale rodiče i když souhlasili, tak s April musela být její chůva Lucille zvaná Lu. Poté se jdou nosit věci z aut.
Mark a Remy vyndají krabice s jídlem a pitím z auta na zem k plotu a poté do domu. Na schodech potkají Lu, která je rozhořčena, že je všude špína a v jednom pokoji i na zdi krev. Vynadá Remy, že se o dům moc nestará. A jde přesvědčit April, aby toho nechaly a vrátily se. Nebo aspoň bydlely ve městě v hotelu. Remy s Markem běží prohledat pokoje, kde by měla být ta krev. A v pokoji devět najdou menší otisky prstů na zdi, a vypadá to na krev. Remy na to sáhne a zjistí, že je to čerstvé. Do pokoje vběhne April s mužem. Ten se představí jako Taj. April dá souhlas, aby Mark sundal tapetu. A tak sundá první vrstvu i nakonec druhou. Skvrny krve jsou jasnější a zvýrazňují torzo těla. Taj jde pro fotoaparát s April, která mu s tím nádobíčkem má pomoci. Remy jde do nejbližší koupelny umýt si ruku. Mark zůstává v pokoji sám. Remy uslyší křik a hned se rozeběhne do pokoje číslo devět, co vypne vodu v koupelně.
Když Remy vběhla do pokoje číslo devět, tak se totiž zjistilo, že když se Mark opřel o zeď, tak tu skvrnu nedělala žádná krev, ale rez z trubek, které tudy vedly. April byla zklamaná, ale Taje to nerozhodilo. Pomohli Tajovi odnést jeho nádobíčko dolů. Dole s Lu byl muž, který se jmenoval Piers, který byl na stejné prohlídce jako Mark. A jako jediný souhlasil s podmínkami, aby mohl dva týdny trávit ve strašidelném domě. S April si hned padli do oka, protože Piers tvrdil, že má nějaké nadpřirozené schopnosti. Mark a Remy připravili jídelnu, kde se všichni sešli na večeři. Jen chyběli dva lidé. V tom jeden z hostů uslyšel hlasy, ale když se zaposlouchali všichni žádné neslyšeli. Ale pak práskly dveře.
Chvíli panovalo ticho, než do jídelny vešla žena s mužem. Remy s Markem ženu poznali. Šlo o médium Marjorie a muž, kterého nakonec představila jako Bernarda. Omluvila se za zpoždění a poté se dali všichni znovu do večeře. Po večeři došlo na představení, aby se tak nějak poznal každý s každým. Mezi Tajem a Marjorii došlo při představení k roztržce, kterou Remy i Mark nějak zachránili. Poté si každý vybral pokoj, kde bude nocovat a odešli si vybalit své věci. Remy s Markem se vrhli na úklid nádobí.
Po nádobí se všichni ubytovali a chystali se jít spát. Remy ještě všechny zkontrolovala jestli je všechno v pořádku. Okolo půlnoci Remy zalehla do postele, ale nemohla usnout, i když unavená byla. Po hodině si všimla, že se jí otevřely dveře od pokoje. Po tmě je šla zavřít v domnění, že je špatně zavřela a vítr je otevřel. Když zalehla zpátky do postele, po chvíli se jí zdálo, že někdo chodí po chodbě, ale žádné světlo neviděla. Pomyslela si, že je někdo náměsíčný, tak šla dotyčnou osobu následovat, aby se nestala nehoda. Dole něco zahlédla. Šla ke stolečku, kde měla petrolejku. Když ji zapálila, vykřikla, protože před ní stála Marjorie, ale bylo vidět jen její bělmo. Sledovala ji, protože si myslela, že je náměsíčná. Marjorie se zastavila nad obrazem falešného majitele hotelu a sériového vraha. Když se chystala Marjorie dotknout, něco ji stáhlo ruku zpátky.
Byl to Bernard a v tichosti řekl, ať se Remy vrátí do pokoje, že se o Marjorii postará, že je náměsíčná. Remy se vrátila poté, co i Bernard s Marjorií byli v jejich pokoji. V noci sice Remy spala, ale jen polovičatě. Nakonec se probudila v okolo deváté ráno, kde kromě Lu, už všichni snídali vajíčka se slaninou u krbu, kde plápolal oheň. Marjorie se Remy omluvila, že jako náměsíčná ji vyděsila. Lu se také nakonec objevila, ale bylo vidět, že má kocovinu. Remy navrhla, že si služby rozdělí do dvojic, aby tak nějak každý přidal ruku k dílu. Mark dělal snídani, tak Marjorie pošle Bernarda, aby udělal nádobí. Ostatní se chystali na prohlídku domu. Marjorie po té duchařské emotivní stránce a Taj po té technologické, kdy se chystal vymyslet místa, kam umístí své technologie, jako byly kamery a fotoaparáty. Remy si v tichosti v kuchyni promluvila s Bernardem o Marjorii, kde jí Bernard vysvětlil, že je náměsíčná každou noc, že na ni dohlíží, jen aby nespadla do vody, či pod vlak. Že jí nikdo nesmí probudit ani se dotýkat. Jediné, co na ni působí a a Bernard dostane Marjorii zpátky do pokoje jedině přes zvuk rolniček.
Remy všechny provedla všemi pokoji a říkala strašidelnou historii o domu. Mark, Piers i April ji už slyšeli, přesto byli zticha a poslouchali. Remy je zavedla do pokoje, kde i spal původní i falešný majitel hotelu. Do toho pokoje nikdy z hostů nevzala. Všem se tajil dech a zjistili, že z pohledu okna je vidět útes a vlny se tříštily o okenní sklo. V tomto pokoji mohli i spát všichni společně. Byl asi pro dvacet až třicet lidí. Jen z pohledu toho okna by to některým lidem nemuselo dělat dobrotu. Když navštívili sklep, tak Taj instaloval dvě kamery. Marjorie našla chladnější místo, které cítila i Remy. Šlo o energetickou stopu, tedy, že se tam vyskytuje energie ducha. Po návratu do společenské místnosti, Marjorii urazili April. A Remy se vydala April najít. Marjorii sice měla a řekla April pravdu, ale takovým způsobem, který zničil Aprilin sen jako domeček z karet.
Remy April našla venku u verandy na prvním schodu. Oči měla zarudlé, ale nebrečela. Nadávala na tu Marjorii, že je nezkušená, ale Remy věděla, že se v tomto oboru věnuje už okolo čtyřiceti lety, ale April nic neřekla. April se rozhodla, že se médiem bude zabývat jako Taj, přes technologii. Poté se Remy dozví něco o Lu. Lu je chudá. Oblečení, které nosí má po matce April. April a Lu byly nejlepší kamarádky už od dětství, když Lu April hlídala a dost často ji kryla před rodiči April, když April něco provedla. Před nedávnem otec April přivedl mladého druhořadého politika. Lu se líbil a dvořila se mu. Zamilovala se do něho. Jenže on pak požádal o ruku April, která se mu vysmála a odmítla. Lu stále žije v domnění, že April chtěla jí přebrat toho politika. Lu je přes třicet je chudá a ráda by se provdala za bohatého muže a byla v domácnosti. April se vrátí do domu. Remy zůstává na verandě, aby si urovnala myšlenky. Když v křoví zahlédne postavu. Postava poté vyběhne do lesa. Jedná se o chlapce, okolo pěti šesti let.
Remy vběhne do místnosti, kde jsou všichni, až na Bernarda s Piersem, kteří vaří oběd, a Lu, která si šla ještě lehnout. Remy všem řekne, že viděla ducha. Všichni jsou nadšeni. Poté April s Tajem Remy ukážou čtyři monitory a vysvětlí, co vše se tam dá sledovat. Marjorie než odejde do svého pokoje, oznámí, že po obědě se bude konat seance, jen pro vybrané. April s Tajem jdou ještě do pokojů roznést krabičky, které se spojí s obrazovkou a kamerou a vše zachytí. Remy je v pokoji sama. Mark zmizel. Vydá se ho hledat. Všimne si ho, že je venku u lesa, kde je to nebezpečné, protože při nepozornosti může spadnout z útesů, které jsou blízko. Vydá se do deště za ním. Najde ho na palouku. Vysvětlí mu, jaké nebezpečí mu hrozilo, a že se vrátí, když toho ducha znovu uvidí. A oba se vydají za tím duchem. Mark Remy včas stáhne zpátky. Remy zaujatá duchem, málem spadla z útesů. Mark se ujistí, že šlo o ducha malého kluka. Remy ví kdo to je. Že v šedesátých letech si tu jedna rodina udělala piknik a ztratil se jim malý syn. Chůva ho hledala, ale nenašla. Až se tělo našlo ve vodě a něco dál. Takže musel spadnout z útesů a málem se mu povedlo do těch útesů dostat i Remy. Po návratu do domu se oba suší u krbu. Pak se jdou převléci a najíst, aby poté mohli jít na tu seanci Marjorie.
K obědu Piers a Bernard udělali sendviče. Bernard měl vše tak akorát. Aby si člověk pochutnal a neumazal se. I řezy byly rovné. Piersovi sendviče byly taky dobré, ale bylo toho hodně, takže když člověk do toho sendviče kousl, tak rajče či salát ze sendviče vypadly na talíř. Po obědě Marjorie uspořádala seanci pro všechny. Při svíčce se spojila s dvacetiletou ženou. Byla vyděšená. Podle Marjorie už chtěla komunikovat a říci více, ale náhle zmizela. Podle ní jí něco vystrašilo. všichni byli v úžasu. Piers si všiml, že vysílačka z poličky spadla. A co ba víc. Nefunguje.
Bernard šel dělat večeři a Marjorie si sedla do křesla a požádala Remy, aby jí zatopila v krbu. Remy se zeptala na Bernarda a Marjorie jí vysvětlila, že je to hodný člověk, který je radši sám. Nikdo kvůli jeho málomluvnosti a mrzutosti nechtěl zaměstnat. U ní pracuje už šest let a oba jsou spokojeni. Marjorie Remy varuje před Markem. Prý skrývá tajemství, a může mít zlé úmysly. Poté požádá Remy, aby odešla. V tom se ozve Taj. Všichni k němu jdou a on jim pustí nahrávku. Přitom, kdy svíčka přestala svítit a objevil se blesk, se za Marjorii objevil duch muže. Moc vidět nebyl. Jediné co bylo rozeznat byly jeho oči. Nebo spíš bělmo očí. Marjorie ho necítila, což se u duchů stává, když nechtějí, aby o nich někdo věděl. A ten duch nejspíš byl důvod, proč duch mladé dívky Evy zmizel.
Remy si všimne, že Mark zmizel a vydá se ho hledat. Přestává mu důvěřovat. Pořád jí v hlavě zní slova od Marjorie Má tajemství. Zjistí, že ven nikdo nešel. Uleví se jí. V tom zaslechne nad sebou hluk, jakoby někdo stěhovat nábytek. Došlo jí, že je to Mark, ale bylo to na pravé straně chodby, kde nikdo žádný pokoj neobýval. Šla nahoru. Zjistila, že je na půdě, kde se stalo několik tragédiích, i po smrti falešného majitele hotelu. Šlo o místo na půdě, kde měli pokoje služebnictvo. Mark se omluví, že prý chtěl hořejšek jenom prozkoumat jako celý dům. Ale Remy mu už nevěří. Sejdou dolů, kde se Marjorie s Tajem domlouvá, že na další seanci by mohl použít víc té technologie. V tom nahoře prásknou dveře.
Všichni až na opilou Lu a Bernarda, který je v kuchyni a dělá večeři se vydají nahoru. Zastaví se u dveří číslem devět. Nebo spíše April, která tam všechny svolá. Prasklé potrubí a prosakující voda na zdi, kde byly tapety se začíná rýsovat lidský obličej. Marjorie se poté na chodbě spojí s šedesátiletým duchem, který je tam vězněn někým. A není sám. Ale řekne, že nebyl zabit falešným majitelem hotelu, který byl sériový vrah. Když se Marjorie Remy zeptá, jestli něco o tom muži neví, tak Remy sama nemá potuchy. V tom se otevřou všechny dveře a prudce zabouchnou. V tom je slyšet křik Lu ze zdola.
Remy byla u Lu jako první choulila se v rohu, byla bílá jak stěna a brečela. Dostala ze sebe, že viděla bledý obličej a poté chuchvalec černých vlasů ve víně. Všichni si všimli, že sklenička se zbytkem vína hodila do kamen u krbu. Lu chtěla z toho domu pryč. April souhlasila. Dokonce i s tím, že pojede s ní. Ale Remy jim vysvětlila, že za bouře je nikam nepustí. Při přejezdu mostem, za bouře vlny narážejí na most a osm dobrých řidičů, co si myslelo, že to zvládne, zemřelo. April i Lu souhlasí, že další den odjedou. April se Remy se zeptá v jakém pokoji se skoro vůbec nestraší. Remy jí řekne pokoj čtrnáct, tak April a Lu tam se přestěhují. Když všichni šli spát, tak Remy také zavřela své dveře, zhasla světla a zalehla. Ale okolo jedné hodiny ranní se otevřely dveře od pokoje, kde ležela v posteli Remy.
Remy slyšela, jak někdo nakoukl do její pokoje, než se dveře zase zavřely. Remy dělala, že spí. Měla za to, že to je nějaký duch. Jenže pak slyšela, jak někdo jde na půdu, kde je vchod na pravé straně, kde jsou pokoje, kde nikdo nespí. Myslela si, že je to Mark. Vydala se tam poté, co zapálila petrolejku. Jenže, když došla ke schodům a volala Markovo jméno, nic se neozývalo. Vylezla nahoru. Dokonce zavolala Marjorie, jestli se tam nedostala, když je náměsíčná. Ale nikde nikdo. Poté si všimla zavřené skříně. Přišla k ní a slyšela, jak je někdo v té skříni zavřený. Nakonec tu skříň otevřela, ale nikdo v ní nebyl. Když se otočila, všimla si jenom svých stop a stop, které předešlý den udělal Mark. V tom se ozval další hluk. Záď skříně se rozpadla a k nohám Remy dopadla lebka. Remy se rozeběhla celá strachy k žebříku. Ale nedala si moc velký pozor kam šlape a podlaha se pod ní propadla.
Remy se stačila zachytil, takže hlavou, rameny a rukama byla na půdě a zbytek těla vysel ve vzduchu. Už to viděla bledě, protože prkna, za která se držela, začínala praskat. Ale Mark ji včas zachytil a vytáhl nahoru a táhl po prkenné podlaze tak dlouho, dokud nebyli na místě, kde ta půda byla stabilnější. Poté s jeho pomocí slezla dolů, kde byl Piers a Marjorie. Marjorie se zděsila, že je náměsíčná, že Bernard bude mít v noci o člověka na starost víc. Ale Remy ze sebe dostala, že tam někdo byl. Že něco slyšela. Marjorie si šla lehnout a Piers za pomoci Marka dostali Remy dolů, kde se Mark postaral o poraněnou ruku Remy. Domluvili se, že druhý den Remy ráno pojede s Lu a April, že půjde do nemocnice, aby se pro jistotu na tu ruku podíval doktor. Piers si šel poté nahoru lehnout. Remy po té noci, chtěla být dole. Mark zůstal s ní. Remy se Marka zeptala, na pravý důvod, proč uspořádal tuto párty. Mark přiznal, že v osmi letech se mu něco stalo a od té doby do teď má strach ze strašidelných věcí, místností. A že věří, že díky Remy to zvládne. Remy si položí hlavu na jeho rameno a Mark se k ní víc přitulí, aby ji mohl obejmout.
Remy si myslela, že po té události na půdě neusne, ale nakonec usnula. I Mark. Vzbudil je křik. Remy i přes bolest těla s Markem běželi do chodby, kudy přišli a vedli schody do patra. Všichni stáli nad tělem. Byl to Piers. Remy odvedla do místnosti s krbem April a Lu. Po chvíli se vrátili ostatní a mohli jenom říci, že je Piers mrtvý. Všichni se nakonec dohodli, že jeho mrtvé tělo dají do sklepa k místu, kde je největší chlad z energie. Marjorie všem řekla, že Piersova duše odešla, takže mezi nimi není, ani nikde jinde ne. Bernard se snažil o všechny nějak postarat, nebo spíše pomoci. Protože odjet nemohli, kvůli bouři. Marjorie se rozhodla pro seanci. April souhlasila, že jí pomůže, že nemá co jiného dělat. Mark i Remy se nakonec také připojili. Marjorie chtěla zbytek odehnat pryč z místnosti, ale Remy navrhla, že to oni si najdou jiné místo. Nakonec Marjorie polevila a řekla, že se za chvíli sejdou v místnosti, kde se dřív kouřilo. Že se musí připravit a odešla.
Remy jde do koupelny si opláchnout obličej a poté se s ostatními sejde v kuřárně. Udělají kolečko, Marjorie zapálí svící a zhasne světla. Přivolává ducha. Ale nic se neděje. Marjorie, ale tvrdí, že v místnosti nějaký duch je. Otevře mu svou mysl a ten duch Marjorii ovládne. Nikdo z nich neví co se děje. Mark pustí ruku Remy i April a přes stůl zatřese s Marjorii. Ta se probere a rozsvítí světlo. Omluví se, že nečekala, že ten duch ovládne její tělo i mysl. Že se to stává, ale v plánu to neměla, tak je nevarovala, jak to vypadá. Remy poté všem řekne, že ten přízrak musel být falešný majitel hotelu, protože na krku Marjorii se objevily rýhy provazu, jakoby ji někdo škrtil. A toto měl ten falešný majitel, když byl místními obyvateli lynčován.
Po skončení seance Marjorie si šla nahoru lehnout. Mark šel pro kávu do kuchyně. Remy chtěla o všem přemýšlet a sledovat venku bouři, ale zavolal si ji k sobě Taj a ukázal jí záznam, který zaznamenal poslední chvíle Pierse. Jenže, když si Piers v kuchyni nalil vodu do skleničky vyšel z kuchyně ven. Poté přestaly jít všechny kamery, které byly všude rozestavěny a zapnuté. Zase začali fungovat až po šesté, kdy šla dolů April s Lu a našli tělo Pierse. Remy přemýšlela, co se stalo. Kdo to byl. Šla do kuchyně se na to zeptat Bernarnda, jestli to nebyl on z vlastní vůle, nebo na žádost Marjorii. Ale Bernard se ohradil, že na cizí věci nesahá, i kdyby mu to Marjorie poručila. Šla s ním do jídelny, kde se všichni sešli a chystali se dát do jídla. V tom přiběhla rozčilená Marjorie, kdo z nich jí zničil dveře od pokoje, kde spí. Obvinila Taje, ale ten se ohradil, že to nebyl. Remy požádala Marjorii, aby jí to ukázala a tak se vydaly do první patra, podívat se na ty dveře.
Nakonec tam šli všichni. Na dveřích zevnitř pokoje byl nápis. Všichni na to koukali a Remy ten nápis byl povědomý.  Marjorie stále obviňovala Taje, že to byl on. Taj jí navrhl, že se podívají na videozáznam. Marjorie souhlasila. Všichni šli dolů. Taj a Marjorie šli k monitorům a zbytek do jídelny se najíst. Jenže tam lítali mouchy, červy lezly po shnilém jídle. Remy zavřela dveře a April se pozvracela. Remy zavolala Bernarda, aby se taky podíval, ale když se do jídelny podíval, bylo vše v normálu. Ty tři se podívali znovu a opravdu. Ale ani jeden z nich se najíst nešel a šli k Tajovi a Marjorii. Marjorie se přede všemi tak nějak omluvila Tajovi, že ho nevinně obvinila. Jí řeknou o tom jídle. Marjorie žasne a všem řekne, že se stali svědky posunu. Poté řekla, že si musí něco ověřit a odešla. Taj si šel dát ty sendviče. Remy si všimla, že Lu chybí. Mark se rozhodl, že pro ně přinese cereálie či kompot a April, že vezme sklenici vody a přinese Lu. Remy zůstala sama v místnosti a šla k oknu. Poté si vzpomněla na zápisníček. Tam měla kopie dopisů, které napsal falešný majitel hotelu. Přemýšlela, kdo to mohl vidět, protože zápisník byl na očích a o těch dopisech nikomu neřekla. Ale neviděla nikoho, kdo by si ho četl. V tom si všimla, jak něčí tělo spadlo z výšky na zem.
Remy zakřičí a běží k oknu. I přes vydatný déšť venku se snaží zahlédnout nějaké skvrny, nebo obrysy postavy, která spadla z toho okna. Mark přiběhl k Remy a zeptal se co se děje. Remy nějak ze sebe dostane co viděla. Není si jistá, jestli to nebyl duch nebo někdo z nich. Oba všechny svolají dolů. Kromě Lu a April všichni se sejdou dole. Remy běží po schodech nahoru a narazí na April. Jenže ta Lu nenašla a neví, kde by mohla Lu být. Remy všem řekne co viděla a všichni po domě hledají a volají Lu. Ale nenajdou ji a Lu se ani neozve. Nakonec Remy, Mark a Taj jdou v tom dešti ven k útesům, aby je sešli a našli jestli to byla Lu, kdo spadl nebo jenom duch. Ostatní musí zůstat v domě.
Ty tři se vydali najít cestu k útesům. Remy ji v houští našla. Lano si přivázala k ruce a radila Markovi a Tajovi, kdy ji mají vytáhnout a kdy povolovat lano. Při cestě ji velké vlny málem smetly do moře, ale vždy to ustála. V tůni zahlédla ležet ženské tělo. Hned se tam vypravila. Jenže místo Lu tam byla v tůni jiná žena. Měla bílé šaty a dlouhé hnědé vlasy. Lu byla světlovlasá. Poté Remy bojovala z další vlnou, ale v tom ji Mark a Taj začali tahat nahoru. Remy, když se ohlédla ještě za tělem té ženy, zmizelo. Bylo jí jasné, že šlo o ducha. Ale Lu nikde nebyla. A všem třem při objetí došlo, že za těchto podmínek Lu nenajdou.
April na ně čekala venku. Když viděla Remy i ty dva a jejich skleslé obličeje, došlo jí to. Rozbrečela se. Remy také byla v šoku. V domě ji dali do pokoje, kde měli první seanci. Remy stála u krbu a nic nedělala. Mark jí přinesl nějaké její čisté oblečení. Slíbil Remy, že se podívá do pokoje Lu, jestli nenajde otevřené okno, nebo dopis na rozloučenou. Remy se převlékla. Přišla Marjorie a Remy řekla, že April usnula. Poté přišel Taj i Mark. Mark nic nenašel, ale Taj řekl o té půdě, kde bylo otevřené okno i o stopách. Remy napadlo se podívat na ty kamery. Jenže ty byly zase vypnuté. Vypadá to, že vrahem je někdo z nich a nebo v tom má prsty opravdu duch? Remy zbytku při jídle oznámí, že se budou dodržovat nová pravidla.
Remy všem řekne, že všichni budou jenom dole, takže i spát. A když někdo někam bude potřebovat jít, minimálně dva půjdou s ním. Všichni souhlasí. Remy se jich zeptá na svůj černý zápisník, jestli si v něm někdo nečetl. Všichni tvrdí že ne, a Remy jim řekne o těch dopisech od toho falešného majitele hotelu. Marjorie si zápisník vezme a začne číst. Poté se podívá na Remy a zeptá se, jaká je šance, že když se auty vydají zpátky, že to nepřežijí. Remy řekne okolo čtyřiceti, což se nikomu nelíbí, protože všichni chtějí žít. Marjorie jim řekne o sektě, která nedaleko tu působila v devatenáctém století. A že za to, že tu duchové stále jsou mohou oni. Dojde k hlasování. Buď se seberou a zkusí přejet ten nebezpečný most za bouře a vrátit se do města, nebo udělají třetí seanci a nebo budou čekat a dělat to co do teď, dokud bouře neustane. Většina je pro seanci, takže se na ni jdou všichni připravit.
Všichni znovu utvořili kruh, kdy se tentokrát připojil i Bernard. Zhasli světla, ale ta zadní nechala svítit. Marjorie se spojila s postarší dívkou jménem Anne, která tu byla se svými dospělými dětmi, když jeli navštívit sestru Anne. Poté Anne zničeho nic zmizela a objevil se falešný majitel hotelu, kterého viděla i Remy. Promlouval k nim, že tam nejsou vítáni a že to bude jejich konec. Poté seance skončila, a když Bernard rozsvítil, tak světlo nad stolem zablikalo a hned zhaslo. Ale jinde všude se svítilo. Jenže April zmizela.
Remy vyběhla z místnosti najít April. Hned ji našla schoulenou pod obrazem falešného majitele hotelu. Klepala se, ale byla v pořádku. Ostatní se k nim připojili. Taj změnil názor a i on chtěl hned odjet z domu pryč. Remy navrhla nové hlasování. Buď tam budou a počkají než bouře se přežene, nebo hned nasednou do auta a odjedou. April a Taj byli pro, aby odjeli. Marjorie chtěla zůstat a Bernard se k ní připojil. Remy řekla, že by se taky ráda vrátila, ale pokud tu má někdo zůstat, tak tu taky zůstane. Marjorie naštvaně rezignovala, ale varovala, že pokud u toho mostu zemře, ať si je nepřeje. Všichni nechali vše v domě, jenom Mark našel baterky. Vyšli ven do bývalých stájí, kde parkovali auta. Remy vybrala Tajovo auto, které bylo ze všech nejtěžších, ale i nejrychlejších. Taj měl poraněnou a ruku, tak Remy navrhla, aby auto řídil Mark. Nikdo neprotestoval. Mark sedl za volant, Marjorie ke spolujezdci a zbytek se natěsnal dozadu. Remy ještě radila, jak to má udělat u toho mostu. Mark se usmál a souhlasil. Byli připraveni vyrazit na cestu zpátky do města.
Když Mark nastartoval, auto nenaskočilo. Mark s Tajem vylezli z auta a otevřeli kapotu. Jenže zjistili, že někdo přeřezal hadičky, takže auto bez nich nemohli nastartovat. Všichni se podívali do všech aut, co tam byla. Všechna auta měla to samé. V domě byli uvězněni. Vrátili se a shodli se, že přečkají bouřku ve společenské místnosti, kde se konala poslední seance. Všichni šli nahoru se převléci do suchého a vzít matrace, deky a polštáře, že budou jenom tam dole. Poté uklidili tu místnost, po té seanci, kde byly zničené zdi i nábytek. V tom April zakřičela. Remy byla hned u April a zahlédla ducha v červených šatech. Šlo o Karkulku, která ráda brala a schovávala věci lidem. Když se chystali vrátit všimli si, přívěsku u schodů. April hned přívěsek poznala. Patřil Lu. Vrátili se do společenské místnosti. Remy byla u okna, když se zablesklo a něco ji vyděsilo. Remy požádala Marjorie a April, aby udělali ochranný rituál ve všech místnostech. Bernard se k nim připojil. Když opustili místnost, Remy vzala baterku a k oknu zavolala Marka a Taje. Rozsvítila baterku a nad oknem visela bílá ruka. Remy nechtěla, aby toto viděla April.
Mark a Taj viděli to, co Remy. Podle rad Remy šli do pokoje číslo devět, kde se červená barva stále rozrůstala. Mark musel okno rozbít, protože už otevřít nešlo. A vytáhl nahoru mrtvé tělo Lu. Mark řekl, aby se podívali na místo, kde se držela Lu, kterou tam musela vysadit vysoká vlna z oceánu. Remy to nedávalo smysl, ale vypadalo to, jakoby dům žil a sám krvácel. Věděla, že ta barva není od prasklého potrubí. Do pokoje vešla i April, Marjorie a Bernard, kteří je tam našli. April se ulevilo, že se našlo tělo Lu. Vzali její tělo a odnesli do sklepení k Piersovi. V tom si Marjorie všimla toho znamení na krku Lu. Přiběhla blíž a podívala se i na Pierse. I on za zátylkem ho měl. Šlo o znamení či erb, který Marjorie nakreslila při poslední seanci. Patřil skupině, která se v devatenáctém století zabýval černou magii. Poté se všichni vrátili nahoru a chystali se jít si lehnout a trochu se prospat.
Remy v noci probudil šramot. Bernard něco hledal v tašce. Remy se potichu zeptala a Bernard řekl, že rolničky. Remy vzbudila Marka a šla se s ním podívat po domě, kde by mohla být náměsíčná Marjorie. Bernard dál hledal v tašce rolničky. Nakonec Marjorii našli oběšenou. Když ji dostali dolů, měla ruce svázané za záda rolničkami. Dali Marjorii na deku a odnesli do sklepa. Ve společenské místnosti Remy řekla, že to nehoda nebyla, že tu je osoba, živá a vraždí. Rozhodla, že veškeré věci, se kterými se dá ublížit, jako je škrtit či bodat dají na chodbu. Což byla většina věci v místnosti. Všichni se dali do práce.
Když vše vynesli i polena a monitory a knihovny z knihami izolepou svázali k sobě, tak si sedli ke krbu. April hned obvinila Marka, že tím vrahem je on. Taj zase obvinil April a April ještě řekla, že i vrahem může být Remy. Bernard zasáhl, že každý kdo v té místnosti je může být vrah. Mark nakonec všem vypráví příběh, pravý důvod, proč toto uspořádal. Když mu bylo osm, tak v tomto hotelu nocoval s rodiči i se svým bratrem Lukem - dvojčetem. Jenže kluci nemohli spát a Luke se vydal na půdu to tam prozkoumat. Ale podlaha neměla stabilitu a zhroutila se pod ním. Luke než propadl do zamčeného pokoje se udusil na provazech. A Mark viděl ducha falešného majitele toho hotelu, jak se nad tím usmívá. April sice Marka měla v úhlu podezřelých, ale už se na něho nedívala tak, jak před tím. Taj náhle řekl, že jde z toho domu pryč. Že zkusí přeběhnout most a přivést pomoc. Hned na něj April uhodila, že tím vrahem je on a chce zdrhnout. Taj řekl, že kdyby tomu tak bylo, tak mají štěstí, protože je nechá naživu. A že pokud se mu podaří dostat se přes ten most tak cca do osmi hodin by tu mohla být pomoc. Remy rezignuje a Tajovi popřeje hodně štěstí.
Všichni Taje doprovodí k mostu. Všichni se s ním rozloučí. Remy Taje obejme a Mark s Bernardem si s ním podají ruku. Remy počítá a načasuje to dobře a Taj vyrazí. Opravdu je rychlý, takže všichni věří, že to přeběhne. Jenže se měli ještě objevit nejmíň dvě malé vlny, jenže se objeví jedna velká, která Taje smete do oceánu. Taj už není. Mark odtáhne Remy dál, která je tak v šoku, že chce jít za Tajem. Všichni čtyři nakonec se obejmou. Když se nějak uklidní, tak vyrazí zpátky k domu. V horním patře se svítí a je vidět silueta něčí postavy. Což je divné, protože duchové, i když vidět jsou nelze si na ně sáhnout nebo aby vydávali stín. Dojde jim, že po celou tu dobu v domě měli vetřelce. Remy se rozhodne, že až budou uvnitř, vezmou jakoukoliv zbraň, kterou najdou a sejdou se ve společné místnosti, kde budou koukat na kamery, jestli třeba některá z nich nezachytila toho vetřelce. Mark vykopne dveře, ale k jejich šoku ve vestibulu leží mrtvá těla jejich přátel.
Každý si nakonec našel nějakou tu zbraň a šli do společné místnosti. Prohledali ji, jestli tam nikdo není nebo se neskrývá tajná chodba. Ale nic nenašli. Usedli k obrazovkách. Remy chvíli trvalo než přišla na to, jak se ten program ovládá. A na jedné z kamer byla zachycena postava v nějakém plášti. Bylo zřejmé, že jde o člověka a ne ducha. Jenže do obličeje vidět té osobě nebylo, takže nikdo nevěděl, kdo to je. A na jiné kameře tu osobu nenašli. Rozhodli se, že prozkoumají dům, a najdou tu osobu. Začali jídelnou. Bernard hlídal dveře a ostatní prohlíželi jídelnu, jestli se tam někdo neschovává nebo není tajná chodba či skrýš. Nic nenašli, tak se přesunuli do kuřárny. April si všimla obrazu, kde na muži byly vidět podlitiny na krku, jak byl škrcen. Remy si uvědomovala, že ten obraz takto nevypadal. V tom uslyšeli v prvním patře kroky a jak někdo vysunul schody na půdu. Všichni se rozhodli, že půjdou na půjdu. I Mark souhlasil. Došli na půdu, ale nikde nic neviděli. April poté něco zahlédla u rozbité skříně. Když tam byla a svítila baterkou, nikoho neviděla, ale ostatní nad April viděli dlouhého muže bez dolní čelisti.
Mark April varoval a když se otočila, tak i ona ho uviděla. April se dala na úprk. Dokonce přemohla hýbající se lana, ale udělala krok navíc a podlaha se pod ní propadla. Remy baterkou svítila na to místo i Mark jí pomohl, ale nic neviděli. Remy zjistila, že to má být pokoj dvacet jedna. Hned se tam všichni tři vydali. Před pokojen dvacet jedna dveře nešli otevřít. Mark začal do dveří kopat. Z pod dveří se začala řinout černá tekutina. Krev. V tom nastala tma. Bernard i Mark v tu chvíli byli pryč. Remy několik rukou drželo za nohy i ruce a někdo nehty jí škrábal na krku. Remy se povedlo vymanit a utéci dolů. Dole narazila na věci, které ze společné místnosti vynesli. Hledala petrolejku. Cítila i slyšela, že je nějaký duch za ní. Když se jí povedlo zapálit sirku, za rameno jí držela stará mužská postava. Rameno jí tak mačkalo, až to bolelo. Zorničky se mu zúžily. Jen tedy u jednoho oka. Protože levá část obličeje byla od krve a z hlavy trčela sekyra. V tom se objevil na rtech muže úsměv a sirka zhasla.
Když znovu zapálila novou sirku, kterou našla, duch byl pryč. Zapálila petrolejku a šla do společné místnosti, ale nikdo tam nebyl. Na obrazovkách bylo vidět, jak se duchové domu Carrow probouzí. Rozhodla se najít Marka a Bernarda. Chystala se jít po schodech nahoru, když viděla otevřené dveře do sklepa. Sešla dolů a prohledala to tam. Duchové se probouzeli. Dokonce se pod ní podlomila hlína a ztratila podhrabáč, svou zbraň. Když se chystala odejít nahoru, všimla si u jednoho hrobu ruky. Došlo jí, že jde o člověka. Šla blíž a byl to Mark. Nevěděla jestli je mrtvý nebo ne, protože ruce měla ledové a jeho pulz na krku nahmatat nemohla. Povedlo se jí Markovo tělo dostat z mokrého hroby na podlahu. Už se usmívala, jak toto zvládla. Jenže dveře od sklepa bouchly. Byla tam uvězněna s tělem Marka a duchy.
Remy slyšela kroky a zahlédla i svit svíčky. Objevila se postava Marjorie. Ale Marjorie to nebyla. Byl to duch falešného majitele hotelu, který její tělo ovládal po celou tu dobu. I v době, kdy Marjorie žila a byla náměsíčná. Dokázal ovládnout její tělo, aniž by si to ona uvědomila. Nebo spíše její pýcha si to nechtěla připustit. To on v těle Marjorie udělal ten nápis v pokoji Marjorie. To on zabil Piese a Lu i Marjorii. Šlo o ten kult. Ten vyvraždil jeho rodinu, když mi bylo osm, ale on si vše pamatoval a i naučil. Kult udělal chybu, že jako dítě ho nechalo žít. Chtěl Remy zabít, ale nejdřív nehty jí řezal znak toho kultu té černé magie. Když v tom tělo Marjorie přestalo a neobvykle otočilo hlavu. Za ní stál Bernard bílý od prachu a v ruce měl krvavou nohu od židle, kterou měl jako zbraň Mark.
Bernard pomohl Remy na nohy a naznačil jí, aby rychle odtud zmizeli. Remy tu nechtěla nechat Marka, ale věděla, že kdyby zůstala zemřou všichni. Takhle mohli dostat toho ducha od Marka pryč. V hale se to proměnilo v přízraky. Nebo spíš, to bylo v době, kdy tam žil ten falešný majitel hotelu. Bernard utíkal do kuchyně. Jenže pak se znovu rozdělili. Remy duch napadl a vše se vrátilo do původního stavu. Ale Remy byla zachráněna Markem, který po duchovy hodil botou. Remy poté s duchem v těle Marjorie bojovala. Bernard křičel, ať ji drží na zemi. Mark Remy pomohl. Bernard poté začal na tělo Marjorie sypat sůl. Duch vřeštěl až to trhalo uši. Najednou se objevila vlna, která všechny odhodila stranou.
Mark a Bernard poté přišli k Remy. Všichni v rámci možností byli v pořádku. V tom se probrala Marjorie. Vysvětlila, že mrtvá nebyla, jenom něco jako v kómatu. Zeptala se na April a Taje, když si všimla, že ti dva chybí. Řekli jí, že Taj je mrtvý a April zmizela. Poté slyšeli bouchat dveřmi. Došlo jim, že falešný majitel hotelu hledá April. Marjorie dala dvě lahvičky Remy. V jedné byla sůl v druhé posvěcená hlína z jednoho kostela. Nechali ji dole a šli najít April. Díky duchovy jedné ženy ji našli, ale dveře byly zapečetěné. Remy je s pomoci těchto dvou lahviček otevřela. Uvnitř se prali dva duchové. Falešný majitel hotelu s pravým majitelem hotelu Carrovem. Všichni seběhli schody dolů k Marjorii. Ta požádala Bernarda a Marka, aby přinesli kanystry benzínu a dívky jí pomohli přinést stůl a židličky a její věci. Chystali se na poslední seanci s tím, že dům zapálí.
Markovi se to moc nelíbilo z důvodu, že to hořet nebude. Ale přesto udělal co po něm Marjorie chtěla. Marjorie jim řekla, že když na ně čekala dole, viděla Karkulku a požádala ji, aby svolala všechny, kteří jsou na jejich straně. Při seanci se opravdu zjevili duchové, které tam ten falešný majitel hotelu držet. A za pomoci benzínu, energie, kterou měli i duchové, které nashromáždil duch falešného majitele hotelu a zapálili tím celý dům. Všichni nakonec vyběhli ven. Po chvíli Remy došlo, že Lu a Piers mohou žít. Že mohou být něco jako v kómatu jako Marjorie. A hned se tam za pomoci duchů vkradla pro ty dva. Mark a Bernard také přispěchali na pomoc. Bohuže když se blížili ven, tak pod Remy se rozevřela propast.
Remy se zachytila. Nezřítila se úplně. Ostatní duchové, se snažili Remy chránit před požárem, ale tím, že se ztrácela energie, i oni ztráceli energii. Falešný majitel hotelu se ještě snažil dostat Remy tak, že po ní šplhal a bylo mu jedno, jestli spadnou oba, nebo se dostane nahoru. Ale Remy si vzpomněla na prázdné lahvičky od Marjorie. Sice byly prázdné, ale doufala, že to co uvízlo na krajích lahviček pomůže. A pomohlo. Remy se nahoru dostala díky Markovi. Oba došli k ostatním. Všichni byli v pořádku. Lu brečela a objímala se s April. Piers byl ještě chvíli mimo, ale i on se pak probral. Počasí se také umoudřilo a vysvitlo slunce. Nakonec se všichni rozhodli, že půjdou přes most a do města společně. Přešli most a v tom slyšeli auto. Přijeli k nim dvě policejní vozy a sanitka. A z auta vylezl i Taj. Ten když jim řekl, že jak spadl, ale asi tři kilometry dál na břeh ho vynesl nějaký tlustý muž s plnovousem, ale že pak zmizel, bylo mu jedno jestli to byl duch, pirát či opilec. Důležité bylo, že všichni z domu Carrowvů se sešli a všichni byli živí.

Po roce se všichni, kteří byli v domě Carrow sešli u Remy a Marka doma. Marjorie, Taj, April a Lu utvořili takový spolek, že společně jezdili za klienty, kvůli duchům. Lu se změnila. Nebyla tak nafrněná, i když taky bylo na ni poznat stárnutí. Ale byla veselejší. Piers zůstal v důchodu, který si užíval. Dokonce golf mu nepřišel tak nudný a šel mu. Remy a Mark byli zasnoubeni, ale nikdo si toho nevšiml, až když na to Remy upozornila. Všichni se shodli, že i když v tom domě zažili nejstrašnější chvíle, tak jim ten dům přeci jenom něco dal. A to velké a nezlomné přátelství.

Můj názor:

Kniha je úžasná. Pro mě je rozhodně lepší, než kniha Duch domu Ashburnů. Cítila jsem tu větší napětí a i to vzrušení jsem víc pociťovala. Strach možná místy. Je vidět, jak se autorka Darcy zdokonaluje. Víc jsem to prožívala, protože mi postavy víc přirostly k srdci. Obzvlášť Remy a Mark. Líbilo se mi hašteří mezi Marjorii a Tajem. Nejlepší přátelství mezi April a Lu, Bernard a ta jeho nálada, jako když ho všichni otravují. A Piers důchodce, který už pro svá vnoučata nebude nudný děda. Dokonalá a skvělá parta. Je pravda, že Lu mi chvílemi lezla na nervy. A Marjorie v jednu chvíli také, když vše podcenila. Ale zase se mi líbilo, že se všem za to omluvila. Přiznala svou chybu a omluvila, což ne každý dokáže. Jednu chvíli jsem měla obavy, že vrah je skutečný a živí z masa a kostí. A jak se mi ulevilo, že tomu bylo úplně jinak. Ale tajemství dělají své, i když chápu, že jsou občas taková tajemství, o kterých se mluví stěží. Jako mladší jsem vždy chtěla vyvolat ducha a mluvit s ním. Ale co jsem stárla jsem o tom začala pochybovat. Po tomto příběhu vím, že duchové existují, ale vyvolávat a mluvit s nimi rozhodně nechci. :D Na to jsem dost velký srab. :D U této knihy dávám plný počet hvězdiček. :)

A co vy? Četli jste? Báli jste se? Budu za Váš názor, dojmy a pocity z této knihy ráda. :)

Janey

Duch domu Ashburnů - Recenze

DUCH DOMU ASHBURNŮ

(Darcy Coates)

Tak, kniha Jeden z nás je přečtená a recenze sepsaná. A jako další knížku jsem si vybrala Duch domu Ashburnů od Darcy Coates. Tak se pojďme pustit do recenze této knihy. :)

Anotace:

V domě Ashburnů se děje něco podivného. Prastará budova je již několik desítek let opředená tajemstvím. Jeho majitelka Edith nepouštěla dovnitř žádné cizí lidi a na veřejnosti se objevovala jen zřídka. Po její smrti zdědí dům Adrienne, jediná Edithina žijící příbuzná, jejímž jediným majetkem jsou kufr, dvacet dolarů v kapse a kočka. Dědictví proto vnímá jako životní šanci, jak se znovu postavit na nohy.
Adrienne nevěří na duchy, ale když prozkoumává tajemná zákoutí domů, roste v ní neklid. Nachází podivné zprávy vyryté do stěn, starý hrob v lese za domem a tajuplné portréty na zdech chodby v první patře, které jako by sledovaly každý její krok. Jak postupně odhaluje tajemství zděděného domu, začíná věřit zvěstem o podivných událostech, které jej v minulosti postihly. Sídlo má skutečně temnou minulost a zdá se, jako by v něm ožívalo cosi nadpřirozeného - a rozhodně ne příjemného. Dávní obyvatelé domu totiž nespí...

Děj:

Začíná to, jak malá Adrienne je nesena svou matkou z nějakého domu. Prší. Matka ji dá do auta ke spolujezdci a sama nasedá za volant a odjíždí. Adrienne je nepřipoutaná a vidí, jak její matka brečí a po krku jí stékají slzy, které dělají šmouhy od nalíčených očí, ale je tam i krev.

Adrienne je okolo dvaceti let a zdědila po příbuzné Ashburnové dům. Jede taxíkem. Malé městečko se jí líbí, ale když dojedou na místo, kde stojí schátralý dům, který zdědila, vybaví se jí vzpomínka, jak odtud ujíždí s matkou. Tato vzpomínka je sedmnáct let stará.
Adrienne se se svým kocourem zabydlovává v novém domově. Blíží se noc. A Adrienne přitom vzpomíná na svou maminku, jak jí vychovala a jak bohužel nakonec zemřela a ona se dostala do dluhů. Toto dědictví jí může pomoci vytrhnout trn z paty.
Adrienne si dá k večeři sardinky, které najde ve spíži. Moc se nenají, protože se o sardinky rozdělí s kocourem. Po jídle přemýšlí, jak vše bude probíhat, když spící kocour vstane, zadívá se na okno u krbu a zasyčí, což Adrienne vyděsí.
Venku vše utichne, ale před tím ptáci, co zpívali odlétnout z lesních stromů pryč. Kocour se moc naježí, prská a schová se mezi skříní a klavírem. Adrienne pociťuje, jakoby došlo na konec světě či zemětřesení. Ale nic k takovému nedojde. Když se vzpamatuje, vydává se s petrolejovou lampou, která našla u schodů na stolku, prohledat horní patro. A je tu zvláštní věc. Okolo padesáti obrazů, čtyř stejných lidí. Jeden muž a tři ženy.
V prvním patře se Adrienne dostala do pokoje  mrtvé příbuzné. Rozhlíží a prohlíží si pokoj. Je celá nesvá. Po návratu dolů ke kocourovi, ještě dvě polena přidá do krbu a připraví si na rozkládacím lehátku u krbu nocleh. Chce si ještě číst, ale dnešní dobrodružství bylo silnější, tak než usne přemýšlí o tom domě a o své mrtvé příbuzné.

Ukázka buď z minulosti nebo přítomnosti, jak někdo škrábe holýma rukama na dřevo a snaží se odněkud ven.

Adrienne se probudí a stěží dýchá. Lekne se, ale vzápětí jí dojde, že to je její kocour, který tam přišel spát kvůli teplu. Vstane, kocourovi dá granule a jde do prvního patra najít koupelnu. Když se vykoupe, tak slyší přijíždět auto. Dostane strach, ale jde o ta děvčata z města, která viděla z taxíku, když kolem nich projížděla. Přesto je na vážkách jestli dívkám otevře nebo ne.
Nakonec dveře otevře a pustí dívky dál. Odvede je do salónku a jde do kuchyně uvařit vodu na čaj. Při návratu do salónku, se navzájem představí a Adrienne začne nalévat z konvice do šálků čaj a rozdávat. Té, co si vzala slovo a v ruce nesla košík s jídlem, tak rozbila podšálek. Hned se omlouvala, ale Adrienne se usmívala. A také jí došla jedna věc. Tyto ženy, byly mladé a nezkušené a věřila, že budou přítelkyně.
Při pití čaje a jedení bochánků se Adrienne od dívek dozvídá něco o své mrtvé příbuzné. Byla to taková podivínka, která moc s lidmi nekomunikovala. Dokonce až jednou na údržbáře v domě nebyla žádná návštěva. Když Adrienne zjistila, že příbuznou našli už v domě rozkladu, ale neví se, kde přesně, tak aby na tuto představu nemyslela, navrhla svým návštěvnicím, že je provede po domě.
Dívkám se dům líbí. Podle historek, které o zemřelé kolovaly, si jedna z nich myslela, že tam jsou vystavené lebky. Ale žádné tam nebyly a dokonce si živého kocoura spletla s kocourem vycpaným. Hned Adrienne jí to vysvětlila a s kocourkem se spřátelila. V prvním patře na chodbě, kde jsou jen ty obrazy, si jedna z nich vzpomene na další část historie nejen domu, ale i rodiny. A Adrienne z té minulosti nadšená není. Jedná se o letitou rodinnou tragédii. A z toho rodinného masakru přežil jediný člověk. Jediná obyvatelka domu, která teď zemřela a Adrienne po ní ten dům zdědila.
Návštěva se musela rozloučit, ale ještě Adrienne poradili krátkou cestu, jak se dostat do městečka. A poté ji samy vzaly do města autem. V jednom obchodě nakoupila jídlo, kde zjistila další nové informace o domu a i zjistila, že prodavačka bude drbna, ale o domě nevěděla toho moc, než jedna z její dnešních návštěvnic. Při zpáteční cestě, když šla do strmého kopce zjistila, že do patnácti minut je u domu. Je to sice do kopce, ale hodně zkrácená cesta a nemusí se celý den trmácet po silnici, kdy ta cesta je o hodně delší.
Adrienne se nají, ale do západu slunce zbývá už jen pár hodin. Tak se vydá do patra najít nějaký obytný pokoj, kde by mohla spát. V ložnici, kde spávala příbuzná, chce nechat tak, jak je. Jako na její památku. Nakonec jeden pokoj najde. Vypadá moderněji než ostatní pokoje, kde jsou starožitný věci jako nábytek či koberec. Ale tady je to modernější. A záhada na světě. Kdo napsal lísteček, který ležel na posteli? Byla to opravdu její mrtvá příbuzná?
Adrienne na svou mrtvou příbuznou mění názor. I přesto, co vesničané říkali, myslí si o ni pravý opak. Ještě, než slunce úplně zapadlo se rozhodla prozkoumat půdu, kde zažila stejný pocit jako předešlý večer, když slunce zapadalo. A v podkroví našla několik krabic, kde byly snad tisíce svící, které nejspíš sloužili k zapalovaní každý pátek jedné ze svíček.

Znovu ukázka minulosti nebo přítomnosti, kde tentokrát osoba se snaží dostat ne z rakve, protože z té se dostala, ale z hlíny, která je na té rakvi.

Adrienne ráno vzbudí tvrdé rány - bouchání na dveře. Chvíli jí trvá, než si uvědomí co se děje. Na pyžamo si oblékne tepláky a bundu a jde dolů otevřít. Za dveřmi je rozzuřená jedna z těch dívek, co se minulé ráno stavila ještě se třemi dalšími dívkami. Ta dívka na Adriennu vyjede, kde je její kamarádka. Adrienne neví o co jde. Dívka se zhroutí a řekne jí, že ta pohřešovaná za ní jela po její práci, aby jí přivezla nějaké to jídlo. Dívka se snaží najít signál, aby zavolala na policii, ale Adrienne si na něco vzpomene a pomalu nachází auto.
Adrienne se vydává k autu. V autě nikdo není, až na krvavou šmouhu na volantu. Adrienne se vydává dál hlouběji do lesa najít pohřešovanou kamarádku a druhá se snaží najít signál, aby mohla zavolat o pomoc. Nakonec Adrienne na jedné louce dívku najde, která sice žije, ale nevypadá to s ní dobře. Zabalí jí do její bundy, když se za ní ozve hlas druhé dívky.
Zraněnou dívku odvedou do auta kamarádky, která ji odváží do městečka. Po chvíli přijel šerif i odtahová služba. Adrienne si z výslechu šerifa moc nepamatuje. Než šerif s odtahovým autem odjede, dá Adrienne košík s jídlem, který jí patřil. Ale Adrienne moc hlad nemá, ale přesto si udělá instatní nudle. A při jídle si všimne, že stůl, na který dala předešlý den ubrus, je na zemi.
Přes odpoledne chce dospat článek do práce, ale nahoře nejde elektřina a tak musí Adrienne s počítačem dolů, kde ho dá do elektřiny, aby se nabyl. Mezitím uklízí prach, když se nakonec rozhodne zjistit, čí je ten hrob, kde našla tu kamarádku po autonehodě. Když to zjistí, tak se setmí a Adrienne strachy utíká zpátky do domu.
Když doběhne do domu, tak se musí dost dlouho uklidňovat. Když je schopna pohybu, tak dokáže v pokoji zatopit v krbu. Jde do kuchyně, kde si chce udělat čaj, ale když se v konvici voda uvaří, tak Adrienne je zamyšlena nad tím, jestli nakonec z toho domu neodejde a neprodá ho. Nakonec si udělá čaj a uvelebí se v křesle v obýváku. Chce tam být tak dlouho, dokud se neuklidní natolik, že bude schopna jít nahoru do pokoje jít spát. Ale nakonec usne v obýváku u krbu v křesle.

Osoba je venku z rakve i ze země a sípe se nahoru, kde je její milovaný dům Ashburn. Je slabá a sotva leze. Ale představa, jak obyvatelku domu udusí v její krvi, jí dodává sílu, postupovat dál.

Adrienne se v noci probudila. Byl to sen, nebo realita? Je něco po půlnoci a v krbu oheň už nehoří. Snaží se zapálit krb, ale zjistí, že dřívka na podpal už nemá a ta tlustá nezapálí. Když v tom zaslechne z verandy hluk. Někdo se snaží dostat dovnitř. Adrienne si dodá odvahu a jde ke schodům, kde zapálí petrolejku. Sice po tmě, ale podaří. Nejde jí totiž elektřina. Otevře dveře ven a zahlédne stín, který utekl z její verandy někam do lesa do křoví. Bojí se, ale pak si uvědomí, že jedna z jejích kamarádek říkala o odvážné hře dětí. Tak usoudí, že jedno z dětí muselo složit zkoušku odvahu. Vrátí se do domu a všude zavře. V obýváku se zachumlá do bundy a snaží se usnout a spát až do rána.

Ráno za Adriennou jede vůdkyně kamarádek. Snaží se být milá, ale přesto Adrienne cítí jakousi odtažitost. Kamarádka jí přivezla krabici zrcadel a taky říci, jak je na tom kamarádka, kterou našli minulé ráno, když byla po autohávii. Adrienne ještě než odjede poděkuje a zeptá se na tu elektřinu. Nakonec obě jdou k jističi, kde zjistí, že jsou dole, takže vypnuté. Nahodí je a rozloučí se. Adrienne se rozhodne, že poruší pravidlo, ZRCADLA NE!
Nakonec dala všechna zrcadla do všech pokojů a chodeb. Tedy až na pokoj, který kdysi patřil její příbuzné. Tam se to neodvážila dál. Po rozvěšení zrcadel chtěla pracovat na laptopu, ale jaksi, i když se dost dlouho nabíjel nereagoval. Byla zoufalá. Nakonec se rozhodla navštívit město a poptat se, kdo by jí to opravil. Ale než vyrazila udělala koláč pro kamarádku, která jí přivezla košík s jídlem a při cestě k ní měla tu autonehodu. Ve městě zašla na veterinu, kde se chtěla poptat, kde ta kamarádka bydlí. Sekretářka byla velmi ochotná a nejen dala adresu na tu kamarádku, ale napsala popis, jak se tam dostane. Vzala si od ní ten laptop, že její bratr pracuje jako profesor na průmyslovce, že by se na to mohl podívat.
Adrienne dům kamarádky našla snadno. Ale při její návštěvě se necítila dobře. Byla bledá, kruhy pod očima a podle Adrienne mluvila z cesty. Bylo poznat, že potřebuje lékařskou pomoc. Když se matka dívky zeptala Adrienne, co si myslí, a když Adrienne zmínila doktora, tak matka o tom nechtěla ani slyšet a ještě dodala, že se z toho její dcera musí oklepat. Adrienne odešla a rozhodně nebyla ve své kůži.
Adrienne se vrátí do domu. Ubrus je zase na zemi, tak ho dá na stůl v domnění, že to byl kocour. Najde vázu, do které dá vodu, jako zátěží. Poté vezme kýbl a jde nasbírat suché dříví na podpal. Pořád musí myslet na tu kamarádku. Na to co jí řekla, co se jí stalo, jak vypadala. Při návratu do domu, zjistí, že v kuchyni je ubrus shrnutý a váza rozbitá a voda rozlitá.
Adrienne je rozhodnuta prozkoumat dům ještě víc. Vezme největší a nejostřejší nůž co najde a prohlédá celý dům, aby se ujistila, že je všude zavřeno. Dveře i okna. Uklidí dům, hlavně kuchyň. Zatopí v krbu a čeká na soumrak, aby popsala na papír, jak to tam vypadá. Jenže ono se nic při soumraku neděje jako předešlé tři dny.
Když pak si později udělala večeři a najedla, tak umyla po sobě nádobí. Z okna v té temnotě jí jeden keř připomínal nějakou stařenu. Když se pak ohlédla znovu ven, keř tam nebyl. A v tom zase zhasla světla. Než se s petrolejkou vydala pojistky nahodit, tak do tmy z verandy zakřičela, aby toho kluci nechali, že si bude žalovat u jejich otce a pak, zalhala, že má zbraň a příště je zastřelí. Ale nic neozvalo. Šla a nahodila pojistky. Jenže po návratu domů její kocour byl naježený celý strachy. Adrienne si myslela, že je to na ni, ale poté si všimla, že se dívá někam za ní a tak se taky otočila.
A něco zahlédla. Petrolejkou se snažila zjistit, co to bylo. Poté si všimla toho zrcadla a svého odrazu. Ulevilo se jí, že se vylekala svého odrazu. Jenže když se otočila ke kocourovi, tak na jednom z oken byl otisk malé ruky, ale s dlouhými tenkými prsty. Adrienne čapla kocoura, petrolejku a nůž do úst a utíkala nahoru do jediného malého pokoje, kde se zavřela. Jediná možnost, kdo by se tam mohl dostat bylo tak, že by musel vyrazit ty dveře, které zavřela.
Adrienne ráno probudily sluneční paprsky. Došlo jí, že než vyhořela petrolejka, tak usnula a psala až do rána. Znovu se vysprchovala v ledové vodě. Prohlédla dům, ale všude bylo zamčeno, takže se nikdo nikam nedostal. Dala kocourovi najíst a zkontrolovala dům z venku. Znovu nahodila jističe, ale záhada byla ta, že nikdo neotevřel ani nezničil provizorní zámek u jističů, který udělala z tkaniček. Poté se chystala vyrazit do města. Chtěla toho hodně zařídit.
Adrienne dojde do města a hned si to zamíří do knihovny. Tam pracuje jedna z kamarádek, tak se jí hned zeptá na tu zraněnou. Jenže ta je na tom zle. Tedy spíše, že s nikým nemluví a veškerá zrcadla ničí. Její matka musela koupit nerozbitná zrcadla, která přilepila na zeď, aby je nemohla sundat. A poté se Adrienne zeptala na nějaké informace o domu Ashburnů či vraždě. A obě dívky jdou dozadu a listují starými novinami. A kamarádka něco najde.
Jde o novinový výstřižek, kdy se příbuzná Adrienne stěhovala do toho domu. A podle Adrienneiných výpočtů muselo být příbuzné něco přes sto let než umřela. Nakonec najdou několik článků o vraždě v domě. Ale obě zjistí, že někdo pečlivě jenom v těch starých novinách zanechal titulky a články vyřezal. Obě se nakonec rozloučí a Adrienne jde ještě na veterinu poptat se recepční, jak je to s laptopem. Laptop by měl být až pozítří. Prý její bratr za to nic nechce, nebo aspoň ne peníze. Jen by rád kvůli pracovní cestě používal její cestu, která patří domu. Adrienne souhlasí. Ale zjistí, že jak si děti v noci k ní nechodí, protože ty děti zrovna jsou už týden ve městě u babičky.
Adrienne si popovídá s pár lidmi, ale nic neví, kdo by měl o Ashbur větší zájem. Nakoupí a ještě se rozhodne jít do kavárny, kde si koupí kávu. Pár lidí co tam přijde k ní přisedne, což je ráda. Zeptá se na tu vraždu. A najdou se nějaké teorie, ale je tam chlapík, který vypráví přímo hororový příběh, co se doopravdy stalo. Má to od svého dědy, který ten případ v té době ze začátku vyšetřoval, protože to byl policista. Poté se všichni rozejdou. Musí ten příběh to rozhořčení vychodit.
Adrienne se chystala vrátit zpátky do domu, protože se začínalo stmívat. Ale ještě ji dohnala kamarádka z knihovny. V rukou nesla černé desky. Adrienne řekla, že se ptala knihovnice a ta jí nakonec přiznala, že si ty novinové výstřižky prohlížela její mrtvá příbuzná. Takže viník byl na světě. Ale ukázala jí ještě jeden výstřižek, který nebyl zničen. Krátce poté, co se její příbuzná vrátila do domu Ashburnů, někdo na hřbitově vykopal rodinný hrob Ashburnů a tělo Eleanor někdo vykradl. Vzal její ostatky. Adrienne kamarádce poděkovala a rozloučily se. Jenže Adrienne zastihl soumrak v lese, i když pospíchala. Nakonec uvízla na palouku, kde byl hrob jen pro jednoho člověka. A co se nestalo? Hrob byl otevřen.
V tom se za Adrienne ozval zvuk praskající větve. Otočila se a uviděla ženu. Ale ne živou, ale mrtvou. A hon o holý život započal. Adrienne utíkala jak jen stačila, ale mrtvola ženy jí doháněla.  Dokonce Adrienne chytila a zakousla se do její nohy. Ale Adrienne se zázrakem podařilo z toho sevření vyprostit a utéct do domu a zamknout se tam. Bylo to o fous, ale povedlo se.
Adrienne se povedlo omýt a obvázat zraněnou nohu, na kterou nemohla ani došlápnout. Nakonec se jí povedl i kocoura nakrmit a zapálit v krbu. Ale hodinu co hodinu ta mrtvola strašila a snažila se do domu dostat. Adrienne nakonec už ty zvuky jenom poslouchala a kocour hodinu co hodinu naježený se schovával do rohů.
Ráno se nakonec probudila Adrienne až okolo jedenácté. Udělala si jídlo. Poté si udělala provizorní berli a šla nahoru do koupelny, kde si omyla ruce a ve skříňce našla lékárničku, takže si mohla očistit tu zraněnou nohu. Přitom přemýšlela o bezpečném útěku z domu. Jenže se blížil večer a ona to ještě nechtěla riskovat. A tak se aspoň rozhodla jít ven, kde u domu večer ztratila baterku, aby si mohla v noci aspoň svítit baterkou.
Než vyrazila otevřela dveře a čekala, jestli se ta mrtvola neobjeví. Neobjevila a tak šla Adrienne tu baterku hledat. Nakonec ji našla. Pohrávala si s myšlenkou, že si zapne pojistky, aby se mohla osprchovat v teplé vodě. Jenže, když si to rozmyslela a chtěla se vrátit do domu, všimla si, jak ta mrtvola je na střeše a číhá. Mrtvola znovu zaútočila, ale Adrienne ze všech sil nakonec se mrtvoly zvládla zbavit a dostat se do domu. Měla tedy nefunkční baterku, ale ztratila berli i nůž na sebeobranu. Sedla do obýváku ke krbu, když v tom dostala nápad.
Udělala v krbu velký oheň a ještě tam naházela gumu. Věřila, že, když z komína půjde hustý černý dým a puch, že tam přijede pomoc v podobě hasičů i policajtů. Vzala přepravku a s kocoura a schovala se s ním do jiné místnosti, aby ten smrad moc necítili. Poté kocoura Adrienne zamkla v té místnosti a šla nahoru si zabalit kufr. Na chodbě s obrazy viděla, jak se obrazy hýbou. Utekla do pokoje a při házení věci do kufru v zrcadle viděla svou mrtvou příbuznou, ale když se ohlédla nikdo tam nebyl. Po vyhlédnutí z okna viděla, že venku nic není. Úplný prázdno.
Došlo jí, že kouř ne nerozptyluje po obloze, jak by měl, ale klesá dolů. Došla na půdu a tam zjistila, že to ta její mrtvá příbuzná něco jako čaruje a ten kouř klesá dolů. Je jasné, že pomoc nepřijde. Když se vrací do chodby s obrazy, je vidět další změna. Na obrazech z různých úhlů je vidět, jak rodina Ashburnů byla vyvražděna. A vše nasvědčuje tomu, že to byla její mrtvá příbuzná, které v té době bylo osm let a jako jediná ten masakr přežila.
Adrienne prohledala kuchyň, jestli nenajde baterky do baterky. V kuchyni nic nenašla. Zkusila pokoj s krbem, ale k jejími překvapení oheň už nehořel, vše bylo studené a dřevo i guma skoro netknutá. Ale i tak baterky nenašla a tak jí došlo, že musí do první patra. Z kuchyně vzala ubrusy a utěrky a všude, kde byla zrcadla, je zakryla. Kocoura tím z pokoje kde byl propustila. Vydala se do prvního patra a i tam zakryla to zrcadlo. V pracovně nakonec našla nějaké baterky a byly funkční. Chvíli sledovala západ slunce, když viděla světla a hlukot. Bylo to auto.
Jenže auto se jen na chvíli přiblížilo a pak vzdálilo. Adrienne došlo, že jde o bratra té kamarádky z veteriny, který ji požádal, jestli smí používat tu cestu. Zkusila k autu dosvítit baterkou, ale světlo bylo slabé. Rychle našla lupu, a dokázala, že světlo baterky přistálo na kmeni stromu, kudy projíždělo to auto. Jenže řidič náhle zrychlil a byl pryč. Bál se, že to jsou duchové. Adrienne se chystala jít dolů, ale ještě zavítala do pokoje, kde spávala její mrtvá příbuzná a tam našla truhlu, kde ta mrtvá skrývala svá tajemství.
Našla tam medailonek a výstřižky z novin, které chyběly na novinách v knihovně. Adrienne se po chvíli vydala dolů, protože v novinách se psalo o sklepu, o kterém Adrienne neměla ani potuchy. Nakonec ho našla a jen se tam podívala, když otevřela dveře, ale světlo nebylo tak velké, tak toho moc neviděla. Chtěla dveře zatarasit hodinami, ale byly moc těžké a pohnula s nimi jen o pár centimetrů. Poté si všimla, že utěrka spadla ze zrcadla, kde se objevila její mrtví příbuzná. Adrienne s ní nějak navázala spojení. Chtěla odejít, ale mrtvá příbuzná ji nechtěla nechat pustit. Poté si všimla, že do sklepa vlezl její kocour, za kterým se hned vydala.
Musela se nejdříve přemáhat. Jestli jít do sklepa hledat kocoura, nebo se na to vykašlat a nechat kocoura na pospas. Ale při vzpomínce, jak kocoura našla, když byl ještě koťátko a jen tak tak díky ní unikl smrti se tam vydala. Kocoura nenašla, ale na zemi našla obálku s dopisem, který byl určen přímo jí. Hned se dala do čtení toho dopisu.
Adrienne se začte do dopisu, kde její mrtvá příbuzná vysvětluje, proč se chovala tak divně. Proč každý pátek zapalovala svíci v podkroví. Vše co se stalo její rodině před lety, když jí bylo osm. Co měla v plánu s domem udělat, ale nemohla. A žádá ji, aby v tom, co ona dělala, mohla Adrienne pokračovat.
Byla tam popsaná ještě jedna stránka, ale tu si Adrienne nepřečetla. Začala hledat svého kocoura. Vše jí dávalo už smysl. Poté zaslechla motor auta. Jenže vchod do sklepa se uzavře. Kocour nikde a Adrienne věděla, že ta mrtvá žena je tam s ní.
Snažila se s ní nejprve komunikovat, ale mrtvá žena nechtěla. Adrienne se dostala ze sklepa do haly domu díky svému kocourovi, který jí pomáhal tak, že tu mrtvou ženu napadal svými drápky i zuby. Jenže když Adrienne zapálila petrolejku, tak se tam objevila její kamarádka, která měla tu autonehodu, když jela k ní. Bylo vidět, jak jí ta mrtvá žena ovládá. Kamarádce se povedlo zničit petrolejovou lampu. Adrienne měla jedinou možnost. Dostat se do podkroví, kde byly svíčky.
Adrienne se tam dostane a svíčku zapálí. Zakryje ji a vyjde z podkroví, že si na tu mrtvou ženu počká. Ale uvědomí si, že v podkroví předtím pořádně nezavřela okno. Mrtvá žena ji odhodí stranou. Adrienne jí svícnem její poslední oko. A za pomoci ducha získá zapálenou svíčku a mrtvolu upálí až z ní zbude jen černý popel.
Po vzpamatování Adrienne sejde dolů. Tam je její kamarádka úplně v pořádku, i když tak nějak zametá. I její kocour je v pořádku. Adrienne je celá šťastná. Kamarádku jenom ujistí, že je už vše v pořádku, jen jestli by ji hodila do nemocnice. A za podpory kamarádky jdou k jejímu autu.

Dozvídáme se další zajímavosti z dopisu, proč vlastně Adriennena máma tak rychle a vyděšeně odjela od domu Ashburnů, když jí byli čtyři roky. Její mrtvá příbuzná poznala, že kdo ochrání dům před její mrtvou sestrou něco jako čarodějkou je ona. A tak se s Adriennou propojila krví. Ale načapala je matka Adrienny. A taky její mrtvá příbuzná radí, jak se s ní kdykoliv může Adrienne spojit, že se bude snažit jí ochránit před jakýmkoliv nebezpečí.
Po návratu z nemocnice Adrienne získala čtyři opravdové kamarádky. V domě zůstala. Z obyvateli vesnice vycházela dobře. Každý ji měl rád. Adrienne každému povolila zkracovat si cestu přes její pozemek a že za to nic nechce. A tak obyvatelé jí aspoň pomáhali tak, že jí umyli okna po celém domě či posekali trávu. I její počítač byl opravený a fungoval. A když v domě kromě kocoura a Adrienne nikdo nebyl, tak se v zrcadle objevila její mrtvá příbuzná a Adrienne jí předčítala z časopisů i knih.

Můj názor:

Knížka už od začátku vypadala zajímavě. Byla jsem hned začtená do té knihy. Poté kniha pomalu začínala dostávat spád a byla strašidelná. Já se teda moc nebála, abych řekla pravdu. Ať jsem to četla ve dne či v noci, strach jsem neměla. Ale tuhla mi krev v žilách, jak jsem byla napnutá co všechno se tam stane. Tuto knihu jsem dostala ke svým narozeninám, které jsem měla a moc jsem si ji přála. Četla jsem dost dobré recenze na tuto knihu a tak jsem nemohla odolat. Nejspíš jsem od toho čekala víc, ale i když malé zklamání bylo, tak někdy se k této knize určitě ráda vrátím. Při čtení jedné strašidelné pasáže mi v pokojíku skoro o půlnoci spadla rulička na stole, kde jsem měla pastelky. Tak to jsem se lekla. Ale že bych vyváděla to ne. Znám lidi, kteří by křičeli a vzbudili by celý barák. Já mezi ně nepatřím. Kdybych už takhle musela řvát, tak by to muselo být hodně strašidelné. Což pro mě nebylo. Ale určitě knihu doporučuji a ráda se k ní vrátím. Přesto dávám jenom o jednu hvězdičku méně. :)

A co říkáte na tuto knihu vy, co jste jí četli? Báli jste se? Dojal Vás třeba ten konec? Podělte se tu o své názory s ostatními. Budu za to ráda. :)

Janey

Jeden z nás - Recenze

JEDEN Z NÁS

(Shari Lapena)

A moje první recenze je na knížku Jeden z nás od Shari Lapeny. Tato kniha je její čtvrtá, která vyšla u nás v letošním roce. Toto je moje druhá kniha od této autorky. Moje první byla Nevítaný host. Tak jdeme na recenzi této knihy a mohu říci jsem na to zvědavá. :D

Anotace:

Ovzduší na poklidném newyorském předměstí, kde jsou k sobě všichni slušní, milí a vstřícní, rozvíří anonymní dopis zanechaných v jednom z domů. "Omlouvám se. Můj syn se k vám nedávno vloupal. A nejen k vám." Čí je to syn? A co mohl odhalit? Dohady a podezření na sebe nenechají dlouho čekat. Pak je však jedna z místních žen nalezena mrtvá - a tento objev strhne mezi sousedy lavinu napětí. Kdo ji zabil? Kdo ví víc, než říká? A mohl to být opravdu jeden z nás?

Děj:

Kniha začíná dosti zajímavě a dá se říci, že brutálně. Kde neznámá osoba s kladivem v ruce ubije nějakou ženu. Je v tom vidět, že ta osoba opravdu tu ženu nenávidí.
A další zvrat na začátku. Šestnáctiletý Raleigh je pěkné kvítko. Jen tak se k vám vloupá, ale nic neukradne. Nebo to tvrdí rodičům. Jenom vleze do vašeho počítače a vše v něm prošmejdí. Občas pošle e-mail. Rodičům tvrdí, že to bylo dvakrát, ale vypadá to, že to bylo víckrát než jen dvakrát.
A už to začíná být zajímavé. Matka, která donutila syna, aby jí ukázal, kam se vloupal. Ouha, ale on jí ukázal špatné domy. A co ona? Potají doma napsala omluvné dopisy s tím, že je dá do těch domů. Jenže v tom jednom domě se nejspíš něco stalo, což bude pravděpodobně někoho stát život.

Teď se trošku posuneme, kde z rybníka vytáhnou technici od policie auto. Naše ho rybář, který byl brzy ráno rybařit. Než auto z rybníka vytáhnou, tak v autě nic není. Ale jakmile auto vytáhnou a podívají se do kufru auta, leží tam mrtvá žena, která vypadá, že byla zbita. A jde o vdanou ženu. Kdo je ta mrtvá žena? Se všichni ptají. Ale určitě se to brzy dozvíme.
Tak, dopisy dostali ty dva. A oba moc nadšeni nebyli. Jedna je nová a stále hledá nové přátele. Ale tím dojemným dopisem je jí líto té ženy, matky toho kluka. A ráda by tu ženu i poznala, ale přesto obavy má. Nedivím se. A ten druhý? Ten něco tají a obává se, že je v průšvihu. Uvidíme. A také to tady vypadá, že i tady bude slepičí babinec, který nic v tajnosti neudrží.

Mrtvola, která se našla v tom kufru auta je žena, která se začala pohřešovat už na začátku. Jde o ženu, kterou pohřešuje manžel. Ale co se u něho staví policie a řekne co se stalo, co našli, jedou na pitevnu, kde svou ženu identifikuje. Když je vyslýchán u sebe doma detektivy, jde poznat, že něco tají. A co odmítne prohlídku domu bez povolení a detektivové odjíždí pro povolení začne jednat. Zatajil, že jeho žena měla dva telefony. A ten, který ona tajila i před ním on měl. A stačil schovat, aby policie nenašla. Ale ouha, co ten zloděj, který byl u něho? Tedy podle toho dopisu, co ráno dostal. Velký průšvih na obzoru. A co víc? On pracuje jako právník a Raleigh se svoji rodiči bude mít s nějakým právníkem schůzku.

Tak, u právníka to dopadlo dá se říci pro Raleigha dobře. Teď záleží, jestli s tím vloupáním a zkoumání cizích počítačů dá pokoj. Uvidíme. A dívka, která dostala ten dopis zjistí, že v blízkosti jejího domu, se koná u sousedů čtenářský klub. A v tu chvíli si myslí, že sousedi nejsou moc přívětiví. A kromě jedné sousedky zatím žádné přátelé nemá a té kamarádce se svěřila. Tedy jenom řekla o tom dopisu.
U čtenářského klubu diskutují o vraždě ženy, nalezené v kufru potopeného auta. Až na jednu si ženy myslí a dedukují, že v tom prsty má manžel. Jenže pak padne řeč na zloděje, který se vloupal do domů a matka toho zloděje se v dopise omlouvala. A matce Raleigha došlo, že právník měl pravdu. Ty dopisy psát neměla, protože tím pádem vlastně započala slepičí babinec a bude to patřit mezi debatu ve městečku. Nakonec se ale pouští do debaty o právě čtené knize.

Tak od patologa se detektivové dozvídají, že mrtvá žena byla zabita několika ranami do hlavy sekerou. Jinak žádné násilí, jako že by byla bita manželem nebo něco takového ne. Ale byla v desátém týdnu těhotenství. A teď pro detektivy nastává otázka, kdo je otec. Manžel či milenec, pokud nějaký milenec ovšem je. Jestli si toto všechno manžel jenom nevymyslel a nezabil svou manželku on.
U manžela jeho mrtvé ženy, se koná domovní prohlídka. Manžel by sice mohl být v klidu, protože ten mobil ukryl, že ho technici nenajdou, přesto ne nervózní, což si jeden z detektivů všimne. A hned tu panují spekulace. V domě se našli nějaké otisky, které nepatří zavražděné ani manželo. Milence buď měla žena a ne jen jednoho, nebo měla jednoho milence, ale i manžel měl milenku. A nebo manžel o ničem nevěděl? Zapeklité pro detektivy.
Tak, detektivové vyslýchají sousedy. A vychází najevo, že manžel měl milenku, svou sousedku. Ale oba popírají. Jediné štěstí, že v městeček a vesnicích panují nejen drbny, ale i takoví, co nemají dělat a šmírují z oken. Ale objevuje se další podezřelý. Nebo ne? Manžel a otec Raleigha se začíná chovat moc divně. Hlavně odtažitě vůči manželce a takový nerudný.
Milenka manžela zavražděné byla u policie, kde přiznala, že se s ním dvakrát vyspala. Dalo by se říci, že se sesypala, ale ne na tolik, aby detektivům řekla úplně všechno. Neřekla, co si myslel, jaké měl podezření manžel zavražděné a hlavně, že jeho podezření bylo pravdivé. Zavražděná měla milence a ona ví kdo to je. Ale nic neřekla. Žije v domnění, že jak manžel tak i milenec zavraždění ji nezabili.
Tak manžel zavražděné u výslechu. Podezřelý je hodně. Obzvlášť, když jim lže, což oni vidí. A přijde jim, že moc netruchlí, když mu teď zemřela manžela.

Manžel svou lstí od své milenky zjistil, co vše vyžvanila detektivům. Zarazilo ho, že ona sama jim neřekla o jejich románku. Že už to věděli od někoho jiného a jeho teď trápí, kdo to ví. Svou milenku má na háku. Snaží se, aby detektivům neřekla, že jí jednou řekl, že má podezření, že jeho žena je mu nevěrná. Ale že ona je zničená a neví co dělat. Nechce, aby někdo jiný obzvlášť její rodina věděla, že se vyspala s jiným mužem.

Matka Raleigha je nejspíš odhalena v tom, že to ona poslala ty dva dopisy a její syn je ten lupič. Kamarádka se jí snaží uklidnit, i když sama doma zažívá peklo. A další adept na pozici milence zavražděné.
Manželství rodičů Raleigha je v troskách. Manžel i Raleigh ví pravdu co provedla. Že ona napsala ty anonymní omluvní dopisy. A oba vše vyčítají jen jí. Že za vše může jedině ona. I když Raleigh si vědom své chyby je, ale před rodiči by to nepřiznal. A milenka manžela zavražděné začíná o svém milenci pochybovat, i když si stále myslí a v podstatě doufá, že on vrah není.

Policie dělá v případu vraždy ženy pokrok. Přišli vyslechnout milenku manžela zavražděné, protože věděli, že ona něco ještě tají. A tak jim vyzradí milence zavražděné. Na jednu stranu se to dalo čekat, ale když si promluví s milencem zavražděné, tak zjišťují, že on tím milencem není. Jen kryje toho pravého milence. Ale nakonec řekne i jeho jméno.

Milenka manžela zavražděné přichystala večeři pro svého manžela s tím, že mu řekne, že mu byla nevěrná. Ale ouha. Detektivové přijdou dřív a tak mu to řekne před nimi. Ale co nevyplyne na povrch? Její manžel měl se zavražděnou orální sex.

Veškeré lži a tajnosti pomalu vyplývají na povrch. Ale kdo tedy byl doopravdy milenec zavražděné? Tuto otázku si pokládají dvě kamarádky. Oba jejich manželé jsou podezíráni. A manžel zavražděné pod dalším tlakem výslechu od detektivů. A pravděpodobně to nedopadne nejlíp.
Vypadá to, že jedna rodina se začíná usmiřovat. Ona věří jemu, i když mu vyčetla, že se jí nesvěřil. A on jí zase prominul ty anonymní dopisy. Přesto, se ona svěřila jiné kamarádce. Jenže u ní to taky není úplně v pořádku. V rodině. Hlavně starosti se synem, který se chytil nejen špatné party, ale začal i víc pít.

Tak, opravdu milencem zavražděné byl manžel manželky, která se dvakrát vyspala s manželem zavražděné. Jenže tento pravý milenec zavražděné nemá na pátek, kdy zavražděná původně měla jet s kamarádkou do New Yorku alibi. A opravdu tento manželský pár půjde od sebe. Ona je vzteky bez sebe. Už mu ani nevěří. Ale jí řekl pravdu, jak to v té době bylo. Aspoň to tvrdí, ale jak si onu mu už nevěří.

Raleigh si pokoj nedá. Zase se do jednoho domu vloupal a měl štěstí v neštěstí. Sice majitelé doma nebyli, ale když byl u jejich počítače, tak se vrátili. Raleigh utekl, ale co bude dál. A už se na scéně i objevil opilý syn, o kterém se tam jenom zmiňovalo.
Raleighova rodina znovu v klidu není. Byli tam detektivové a vypadá to, že otec rodiny zase lže a manželka začíná znovu muži nevěřit. Je to hodně divné a i detektivové mají v plánu muže více vyslechnout. Tuší, že něco tají.

Detektivové mají další důkaz, že zavražděná se vídala s milence v jednom z hotelů, kde i oba jsou na kameře. Milenka manžela zavražděné detektivům vše řekne a je rozhodnuta zjistit, co se zavražděné ženě vlastně stalo. Na milenci jí nezáleží. Sama si začíná myslet, že on je vrah. Ale. Vypadá to, že zavražděná měla ještě jednoho milence. Ale koho?

Raleigh se setká se ženou, u které byl. Jeho matka nezvládá, že detektivové mluví s jejím manželem. Sama neví co si o tom má myslet. A manžel otec Raleigha se do případu vraždy té ženy zamotává víc a víc.
Raleigh bude touto ženo pronásledován. Nebo spíše ona si dá na něho pozor. Ví, že to on byl v jejím domě, přesto on to stále popírá. Ale je vidět že lže. Jeho matka jela za starou teta jejího manžela. Jde očividně vidět, že manželovi nevěří.

Tak, a manžel zavražděné má další průšvih. Detektivové ví o tom, že věděl o jejím poměru se sousedem. Jenže teď záleží na tom, jestli manžel zavražděné vše zapře. I když detektivové mají na něho už svůj názor.

Manžel zavražděné své milence řekne pravdu, že ji jen využil, což jí už došlo. I když z něho má strach, tak si s ním promluví. On sice potvrdí, že věděl, kdo je milenec jeho ženy, ale dal jasně najevo, že půjde jen o pouhé tvrzení. Že vše popře. Nejsou důkazy. A naznačí, že buď ona nebo její manžel je vrah. Ale je to pravda?

Detektivové jedou na chatu rodičů Raleigha. Milenka manžela zavražděné řekla manželovi, že byla u milence, a také mu řekla co on jí řekl. Slíbila manželovi, že do toho domu už nevkročí a s milence mluvit nebude. I když se v tomto případě oba shodnou, ona svému manželovi už moc nevěří.
Detektivové si prohlédnou chatu i kůlnu. Nakonec zavolají techniky, kde se zjistí, že zavražděná žena byla zabita v té chatě. Otec Raleigha je zatčen za její vraždu.

Raleigh zjišťuje pravdu. Že jeho otec byl zatčen za vraždu té ženy. Že na jejich chatě se našla spousta krve. A kladivo zmizelo. Matka Raleigha si uvědomuje, že v tomto domě je jediná, kdo nemá žádné tajemství.

Právník podezřelého z vraždy, otce Raleigha dělá maximum a dává jasně najevo, že detektivové nemají přímé důkazy, že to opravdu byl on, kdo tu ženu zabil. Ale manžel zavražděné se opravdu chová podezřele. Je rád, že už chytila vraha jeho ženy. Ale chytili opravdu toho pravého?

I Raleigh musel na policii. Přiznal se k těm vloupáním. A vlastně detektivům řekl o telefonu, který patřil zavražděné, ale že si ho jinak víc nevšímal. I když nic neukradl, čelí obvinění také, ale e vyšetřován na svobodě. Jeho matka v noci ho nemůže najít. Najde ho v pracovně jeho otce, kde prohledává jeho počítač.
Raleighův otec je propuštěn na svobodu a Raleigh rodičům říká pravdu o tom vloupání. I o tom, že otcův nejlepší přítel není takový jak si o něm každý myslel. I on měl milenku a svou ženu podvádí.

Otec a matka Raleigha si řeknou, že vše řeknou policii s tím, že trošku pomlčí o jejich synovi. A pokud by to prasklo, že to budou řešit potom. Manžel zavražděné znovu u výslechu a tentokrát si žádá o právníka. Ale ouha. Další vražda.

Otec Raleigha jde na policii tak nějak říci a svým způsobem udat svého nejlepšího přítele. A matka Raleigha jde za svou nejlepší kamarádkou a řekne jí, co provedl Raleigh. Nejspíš z nejlepších kamarádek už žádné přátelství nebude.

A podezřelých z vraždy se stále točí okolo tří čtyř mužů. Ale detektivové ví, že i ženy něco ví. A tak začínají nové výslechy. A uvidíme, jak to nakonec bude.
Při výslechu žen sousedek a zároveň nejlepších kamarádek se detektivové dozvídají věci. Je jasné, že tu někdo lže. A vtom se najde další mrtvola. A jedna z těch žen se přizná, že zabila obě ženy. Ale jeden z detektivů si myslí, že tu první spáchal někdo, koho ona kryje.
A vše objasněno. Šlo o dva vrahy. První to udělal ze vzteku, impulzivně. Ale ten druhý jen proto, aby toho druhého ochránil. Oba jsou v průšvihu, ale druhý vrah má větší problémy než ten první.

Vše se pomalu vrací do normálu. Aspoň na první pohled. Manžel zavražděné své ženy se po případu chce jejího tajného mobilu zbavit, ale ten je pryč. Raleigh bude soudně stíhán kvůli těm vloupačkám, ale vypadá to, že soud dopadne pro něho dobře. Ale jeho matka neví jestli mu má věřit, když tvrdí, že s tím přestal a nevrátí se k tomu. I vztah mezi jeho otcem a matkou je jiný. Protože otec si uvědomuje, že jeho žena mu v jednu chvíli nevěřila, že je nevinný.

Můj názor:

Tak, jedno slovo WOW. Dějově napínavé už od začátku do konce. Mohu říci, že toto se mi líbilo o hodně víc než Nevítaný host. Sice jen dvě vraždy, ale víc napínavé. Kapitola co kapitola, víc a víc zvratů. Od začátku jsem měla podezřelého, kdo by mohl být vrah. Nakonec až na konci než jsem si to přečetla, jak to bylo doopravdy, mi to taky došlo. Ale jen chvíli před tím, než jsem to zjistila. A ten konec? Zajímalo by mě jak to bude pokračovat. Ale asi příští příběh bude o ničem jiném. Uvidíme no. :)
Postav bylo v podstatě požehnaně. Manžel zavražděné Amandy Robert mi byl nesympatický od začátku, ale co jsem víc četla přála jsem si, aby byl potrestaný. Olivia i Raleigh se mi líbili už od začátku. Měli své chyby, ale prostě ze všech těch postav byli pro mě dost oblíbení. A kdo mi lezl na nervy, ale nakonec mi ji bylo líto, že byla zavražděna byla Carmine. Postav bylo opravdu hafo, ale abych nevyzradila něco z děje což nechci, tak je zmiňovat nebudu. Tuto knihu opravdu doporučuju a mohu říci, že tato spisovatelka bude patřit do mé skupiny oblíbených spisovatelů. Určitě si od ní zase něco přečtu. Nemohu hodnotit než všemi pěti hvězdičkami. :)

A co o této knížce říkáte vy? :)

Janey

Knižní ráj

VÍTEJTE V KNIŽNÍM RÁJI

Od doby, co jsem se naučila číst, si ráda čtu knížky sama. Ale knížky mám ráda od malička, co mi četla knížky mamka. A nakonec jsem se rozhodla si založit vlastní blog, kde budou recepce na knížky, které přečtu. A proto jsem tady. :)

Knížek jsem přečetla spousty za ta léta. Ale psát recenze jsem se rozhodla nedávno. Takže se připravte, že tu většinou budou knižní série, ale ne seřazeny jak jdou za sebou. A to kvůli tomu, že buď celou sérii pohromadě nemám a nebo mám, ale něco mám přečteno a něco teprve číst budu. Určitě budou ty série doplněny a budou komplet, ale ne tak jak mají jít. Ale to bych dala vždy nějak předem vědět. :)

Tak snad se Vám tu bude líbit a budete sem rádi chodit. :)

Janey