neděle 21. června 2020

Duch domu Ashburnů - Recenze

DUCH DOMU ASHBURNŮ
(Darcy Coates)



Tak, kniha Jeden z nás je přečtená a recenze sepsaná. A jako další knížku jsem si vybrala Duch domu Ashburnů od Darcy Coates. Tak se pojďme pustit do recenze této knihy. :)

Anotace:

V domě Ashburnů se děje něco podivného. Prastará budova je již několik desítek let opředená tajemstvím. Jeho majitelka Edith nepouštěla dovnitř žádné cizí lidi a na veřejnosti se objevovala jen zřídka. Po její smrti zdědí dům Adrienne, jediná Edithina žijící příbuzná, jejímž jediným majetkem jsou kufr, dvacet dolarů v kapse a kočka. Dědictví proto vnímá jako životní šanci, jak se znovu postavit na nohy.
Adrienne nevěří na duchy, ale když prozkoumává tajemná zákoutí domů, roste v ní neklid. Nachází podivné zprávy vyryté do stěn, starý hrob v lese za domem a tajuplné portréty na zdech chodby v první patře, které jako by sledovaly každý její krok. Jak postupně odhaluje tajemství zděděného domu, začíná věřit zvěstem o podivných událostech, které jej v minulosti postihly. Sídlo má skutečně temnou minulost a zdá se, jako by v něm ožívalo cosi nadpřirozeného - a rozhodně ne příjemného. Dávní obyvatelé domu totiž nespí...

Děj:

Začíná to, jak malá Adrienne je nesena svou matkou z nějakého domu. Prší. Matka ji dá do auta ke spolujezdci a sama nasedá za volant a odjíždí. Adrienne je nepřipoutaná a vidí, jak její matka brečí a po krku jí stékají slzy, které dělají šmouhy od nalíčených očí, ale je tam i krev.

Adrienne je okolo dvaceti let a zdědila po příbuzné Ashburnové dům. Jede taxíkem. Malé městečko se jí líbí, ale když dojedou na místo, kde stojí schátralý dům, který zdědila, vybaví se jí vzpomínka, jak odtud ujíždí s matkou. Tato vzpomínka je sedmnáct let stará.
Adrienne se se svým kocourem zabydlovává v novém domově. Blíží se noc. A Adrienne přitom vzpomíná na svou maminku, jak jí vychovala a jak bohužel nakonec zemřela a ona se dostala do dluhů. Toto dědictví jí může pomoci vytrhnout trn z paty.
Adrienne si dá k večeři sardinky, které najde ve spíži. Moc se nenají, protože se o sardinky rozdělí s kocourem. Po jídle přemýšlí, jak vše bude probíhat, když spící kocour vstane, zadívá se na okno u krbu a zasyčí, což Adrienne vyděsí.
Venku vše utichne, ale před tím ptáci, co zpívali odlétnout z lesních stromů pryč. Kocour se moc naježí, prská a schová se mezi skříní a klavírem. Adrienne pociťuje, jakoby došlo na konec světě či zemětřesení. Ale nic k takovému nedojde. Když se vzpamatuje, vydává se s petrolejovou lampou, která našla u schodů na stolku, prohledat horní patro. A je tu zvláštní věc. Okolo padesáti obrazů, čtyř stejných lidí. Jeden muž a tři ženy.
V prvním patře se Adrienne dostala do pokoje  mrtvé příbuzné. Rozhlíží a prohlíží si pokoj. Je celá nesvá. Po návratu dolů ke kocourovi, ještě dvě polena přidá do krbu a připraví si na rozkládacím lehátku u krbu nocleh. Chce si ještě číst, ale dnešní dobrodružství bylo silnější, tak než usne přemýšlí o tom domě a o své mrtvé příbuzné.

Ukázka buď z minulosti nebo přítomnosti, jak někdo škrábe holýma rukama na dřevo a snaží se odněkud ven.

Adrienne se probudí a stěží dýchá. Lekne se, ale vzápětí jí dojde, že to je její kocour, který tam přišel spát kvůli teplu. Vstane, kocourovi dá granule a jde do prvního patra najít koupelnu. Když se vykoupe, tak slyší přijíždět auto. Dostane strach, ale jde o ta děvčata z města, která viděla z taxíku, když kolem nich projížděla. Přesto je na vážkách jestli dívkám otevře nebo ne.
Nakonec dveře otevře a pustí dívky dál. Odvede je do salónku a jde do kuchyně uvařit vodu na čaj. Při návratu do salónku, se navzájem představí a Adrienne začne nalévat z konvice do šálků čaj a rozdávat. Té, co si vzala slovo a v ruce nesla košík s jídlem, tak rozbila podšálek. Hned se omlouvala, ale Adrienne se usmívala. A také jí došla jedna věc. Tyto ženy, byly mladé a nezkušené a věřila, že budou přítelkyně.
Při pití čaje a jedení bochánků se Adrienne od dívek dozvídá něco o své mrtvé příbuzné. Byla to taková podivínka, která moc s lidmi nekomunikovala. Dokonce až jednou na údržbáře v domě nebyla žádná návštěva. Když Adrienne zjistila, že příbuznou našli už v domě rozkladu, ale neví se, kde přesně, tak aby na tuto představu nemyslela, navrhla svým návštěvnicím, že je provede po domě.
Dívkám se dům líbí. Podle historek, které o zemřelé kolovaly, si jedna z nich myslela, že tam jsou vystavené lebky. Ale žádné tam nebyly a dokonce si živého kocoura spletla s kocourem vycpaným. Hned Adrienne jí to vysvětlila a s kocourkem se spřátelila. V prvním patře na chodbě, kde jsou jen ty obrazy, si jedna z nich vzpomene na další část historie nejen domu, ale i rodiny. A Adrienne z té minulosti nadšená není. Jedná se o letitou rodinnou tragédii. A z toho rodinného masakru přežil jediný člověk. Jediná obyvatelka domu, která teď zemřela a Adrienne po ní ten dům zdědila.
Návštěva se musela rozloučit, ale ještě Adrienne poradili krátkou cestu, jak se dostat do městečka. A poté ji samy vzaly do města autem. V jednom obchodě nakoupila jídlo, kde zjistila další nové informace o domu a i zjistila, že prodavačka bude drbna, ale o domě nevěděla toho moc, než jedna z její dnešních návštěvnic. Při zpáteční cestě, když šla do strmého kopce zjistila, že do patnácti minut je u domu. Je to sice do kopce, ale hodně zkrácená cesta a nemusí se celý den trmácet po silnici, kdy ta cesta je o hodně delší.
Adrienne se nají, ale do západu slunce zbývá už jen pár hodin. Tak se vydá do patra najít nějaký obytný pokoj, kde by mohla spát. V ložnici, kde spávala příbuzná, chce nechat tak, jak je. Jako na její památku. Nakonec jeden pokoj najde. Vypadá moderněji než ostatní pokoje, kde jsou starožitný věci jako nábytek či koberec. Ale tady je to modernější. A záhada na světě. Kdo napsal lísteček, který ležel na posteli? Byla to opravdu její mrtvá příbuzná?
Adrienne na svou mrtvou příbuznou mění názor. I přesto, co vesničané říkali, myslí si o ni pravý opak. Ještě, než slunce úplně zapadlo se rozhodla prozkoumat půdu, kde zažila stejný pocit jako předešlý večer, když slunce zapadalo. A v podkroví našla několik krabic, kde byly snad tisíce svící, které nejspíš sloužili k zapalovaní každý pátek jedné ze svíček.

Znovu ukázka minulosti nebo přítomnosti, kde tentokrát osoba se snaží dostat ne z rakve, protože z té se dostala, ale z hlíny, která je na té rakvi.

Adrienne ráno vzbudí tvrdé rány - bouchání na dveře. Chvíli jí trvá, než si uvědomí co se děje. Na pyžamo si oblékne tepláky a bundu a jde dolů otevřít. Za dveřmi je rozzuřená jedna z těch dívek, co se minulé ráno stavila ještě se třemi dalšími dívkami. Ta dívka na Adriennu vyjede, kde je její kamarádka. Adrienne neví o co jde. Dívka se zhroutí a řekne jí, že ta pohřešovaná za ní jela po její práci, aby jí přivezla nějaké to jídlo. Dívka se snaží najít signál, aby zavolala na policii, ale Adrienne si na něco vzpomene a pomalu nachází auto.
Adrienne se vydává k autu. V autě nikdo není, až na krvavou šmouhu na volantu. Adrienne se vydává dál hlouběji do lesa najít pohřešovanou kamarádku a druhá se snaží najít signál, aby mohla zavolat o pomoc. Nakonec Adrienne na jedné louce dívku najde, která sice žije, ale nevypadá to s ní dobře. Zabalí jí do její bundy, když se za ní ozve hlas druhé dívky.
Zraněnou dívku odvedou do auta kamarádky, která ji odváží do městečka. Po chvíli přijel šerif i odtahová služba. Adrienne si z výslechu šerifa moc nepamatuje. Než šerif s odtahovým autem odjede, dá Adrienne košík s jídlem, který jí patřil. Ale Adrienne moc hlad nemá, ale přesto si udělá instatní nudle. A při jídle si všimne, že stůl, na který dala předešlý den ubrus, je na zemi.
Přes odpoledne chce dospat článek do práce, ale nahoře nejde elektřina a tak musí Adrienne s počítačem dolů, kde ho dá do elektřiny, aby se nabyl. Mezitím uklízí prach, když se nakonec rozhodne zjistit, čí je ten hrob, kde našla tu kamarádku po autonehodě. Když to zjistí, tak se setmí a Adrienne strachy utíká zpátky do domu.
Když doběhne do domu, tak se musí dost dlouho uklidňovat. Když je schopna pohybu, tak dokáže v pokoji zatopit v krbu. Jde do kuchyně, kde si chce udělat čaj, ale když se v konvici voda uvaří, tak Adrienne je zamyšlena nad tím, jestli nakonec z toho domu neodejde a neprodá ho. Nakonec si udělá čaj a uvelebí se v křesle v obýváku. Chce tam být tak dlouho, dokud se neuklidní natolik, že bude schopna jít nahoru do pokoje jít spát. Ale nakonec usne v obýváku u krbu v křesle.

Osoba je venku z rakve i ze země a sípe se nahoru, kde je její milovaný dům Ashburn. Je slabá a sotva leze. Ale představa, jak obyvatelku domu udusí v její krvi, jí dodává sílu, postupovat dál.

Adrienne se v noci probudila. Byl to sen, nebo realita? Je něco po půlnoci a v krbu oheň už nehoří. Snaží se zapálit krb, ale zjistí, že dřívka na podpal už nemá a ta tlustá nezapálí. Když v tom zaslechne z verandy hluk. Někdo se snaží dostat dovnitř. Adrienne si dodá odvahu a jde ke schodům, kde zapálí petrolejku. Sice po tmě, ale podaří. Nejde jí totiž elektřina. Otevře dveře ven a zahlédne stín, který utekl z její verandy někam do lesa do křoví. Bojí se, ale pak si uvědomí, že jedna z jejích kamarádek říkala o odvážné hře dětí. Tak usoudí, že jedno z dětí muselo složit zkoušku odvahu. Vrátí se do domu a všude zavře. V obýváku se zachumlá do bundy a snaží se usnout a spát až do rána.

Ráno za Adriennou jede vůdkyně kamarádek. Snaží se být milá, ale přesto Adrienne cítí jakousi odtažitost. Kamarádka jí přivezla krabici zrcadel a taky říci, jak je na tom kamarádka, kterou našli minulé ráno, když byla po autohávii. Adrienne ještě než odjede poděkuje a zeptá se na tu elektřinu. Nakonec obě jdou k jističi, kde zjistí, že jsou dole, takže vypnuté. Nahodí je a rozloučí se. Adrienne se rozhodne, že poruší pravidlo, ZRCADLA NE!
Nakonec dala všechna zrcadla do všech pokojů a chodeb. Tedy až na pokoj, který kdysi patřil její příbuzné. Tam se to neodvážila dál. Po rozvěšení zrcadel chtěla pracovat na laptopu, ale jaksi, i když se dost dlouho nabíjel nereagoval. Byla zoufalá. Nakonec se rozhodla navštívit město a poptat se, kdo by jí to opravil. Ale než vyrazila udělala koláč pro kamarádku, která jí přivezla košík s jídlem a při cestě k ní měla tu autonehodu. Ve městě zašla na veterinu, kde se chtěla poptat, kde ta kamarádka bydlí. Sekretářka byla velmi ochotná a nejen dala adresu na tu kamarádku, ale napsala popis, jak se tam dostane. Vzala si od ní ten laptop, že její bratr pracuje jako profesor na průmyslovce, že by se na to mohl podívat.
Adrienne dům kamarádky našla snadno. Ale při její návštěvě se necítila dobře. Byla bledá, kruhy pod očima a podle Adrienne mluvila z cesty. Bylo poznat, že potřebuje lékařskou pomoc. Když se matka dívky zeptala Adrienne, co si myslí, a když Adrienne zmínila doktora, tak matka o tom nechtěla ani slyšet a ještě dodala, že se z toho její dcera musí oklepat. Adrienne odešla a rozhodně nebyla ve své kůži.
Adrienne se vrátí do domu. Ubrus je zase na zemi, tak ho dá na stůl v domnění, že to byl kocour. Najde vázu, do které dá vodu, jako zátěží. Poté vezme kýbl a jde nasbírat suché dříví na podpal. Pořád musí myslet na tu kamarádku. Na to co jí řekla, co se jí stalo, jak vypadala. Při návratu do domu, zjistí, že v kuchyni je ubrus shrnutý a váza rozbitá a voda rozlitá.
Adrienne je rozhodnuta prozkoumat dům ještě víc. Vezme největší a nejostřejší nůž co najde a prohlédá celý dům, aby se ujistila, že je všude zavřeno. Dveře i okna. Uklidí dům, hlavně kuchyň. Zatopí v krbu a čeká na soumrak, aby popsala na papír, jak to tam vypadá. Jenže ono se nic při soumraku neděje jako předešlé tři dny.
Když pak si později udělala večeři a najedla, tak umyla po sobě nádobí. Z okna v té temnotě jí jeden keř připomínal nějakou stařenu. Když se pak ohlédla znovu ven, keř tam nebyl. A v tom zase zhasla světla. Než se s petrolejkou vydala pojistky nahodit, tak do tmy z verandy zakřičela, aby toho kluci nechali, že si bude žalovat u jejich otce a pak, zalhala, že má zbraň a příště je zastřelí. Ale nic neozvalo. Šla a nahodila pojistky. Jenže po návratu domů její kocour byl naježený celý strachy. Adrienne si myslela, že je to na ni, ale poté si všimla, že se dívá někam za ní a tak se taky otočila.
A něco zahlédla. Petrolejkou se snažila zjistit, co to bylo. Poté si všimla toho zrcadla a svého odrazu. Ulevilo se jí, že se vylekala svého odrazu. Jenže když se otočila ke kocourovi, tak na jednom z oken byl otisk malé ruky, ale s dlouhými tenkými prsty. Adrienne čapla kocoura, petrolejku a nůž do úst a utíkala nahoru do jediného malého pokoje, kde se zavřela. Jediná možnost, kdo by se tam mohl dostat bylo tak, že by musel vyrazit ty dveře, které zavřela.
Adrienne ráno probudily sluneční paprsky. Došlo jí, že než vyhořela petrolejka, tak usnula a psala až do rána. Znovu se vysprchovala v ledové vodě. Prohlédla dům, ale všude bylo zamčeno, takže se nikdo nikam nedostal. Dala kocourovi najíst a zkontrolovala dům z venku. Znovu nahodila jističe, ale záhada byla ta, že nikdo neotevřel ani nezničil provizorní zámek u jističů, který udělala z tkaniček. Poté se chystala vyrazit do města. Chtěla toho hodně zařídit.
Adrienne dojde do města a hned si to zamíří do knihovny. Tam pracuje jedna z kamarádek, tak se jí hned zeptá na tu zraněnou. Jenže ta je na tom zle. Tedy spíše, že s nikým nemluví a veškerá zrcadla ničí. Její matka musela koupit nerozbitná zrcadla, která přilepila na zeď, aby je nemohla sundat. A poté se Adrienne zeptala na nějaké informace o domu Ashburnů či vraždě. A obě dívky jdou dozadu a listují starými novinami. A kamarádka něco najde.
Jde o novinový výstřižek, kdy se příbuzná Adrienne stěhovala do toho domu. A podle Adrienneiných výpočtů muselo být příbuzné něco přes sto let než umřela. Nakonec najdou několik článků o vraždě v domě. Ale obě zjistí, že někdo pečlivě jenom v těch starých novinách zanechal titulky a články vyřezal. Obě se nakonec rozloučí a Adrienne jde ještě na veterinu poptat se recepční, jak je to s laptopem. Laptop by měl být až pozítří. Prý její bratr za to nic nechce, nebo aspoň ne peníze. Jen by rád kvůli pracovní cestě používal její cestu, která patří domu. Adrienne souhlasí. Ale zjistí, že jak si děti v noci k ní nechodí, protože ty děti zrovna jsou už týden ve městě u babičky.
Adrienne si popovídá s pár lidmi, ale nic neví, kdo by měl o Ashbur větší zájem. Nakoupí a ještě se rozhodne jít do kavárny, kde si koupí kávu. Pár lidí co tam přijde k ní přisedne, což je ráda. Zeptá se na tu vraždu. A najdou se nějaké teorie, ale je tam chlapík, který vypráví přímo hororový příběh, co se doopravdy stalo. Má to od svého dědy, který ten případ v té době ze začátku vyšetřoval, protože to byl policista. Poté se všichni rozejdou. Musí ten příběh to rozhořčení vychodit.
Adrienne se chystala vrátit zpátky do domu, protože se začínalo stmívat. Ale ještě ji dohnala kamarádka z knihovny. V rukou nesla černé desky. Adrienne řekla, že se ptala knihovnice a ta jí nakonec přiznala, že si ty novinové výstřižky prohlížela její mrtvá příbuzná. Takže viník byl na světě. Ale ukázala jí ještě jeden výstřižek, který nebyl zničen. Krátce poté, co se její příbuzná vrátila do domu Ashburnů, někdo na hřbitově vykopal rodinný hrob Ashburnů a tělo Eleanor někdo vykradl. Vzal její ostatky. Adrienne kamarádce poděkovala a rozloučily se. Jenže Adrienne zastihl soumrak v lese, i když pospíchala. Nakonec uvízla na palouku, kde byl hrob jen pro jednoho člověka. A co se nestalo? Hrob byl otevřen.
V tom se za Adrienne ozval zvuk praskající větve. Otočila se a uviděla ženu. Ale ne živou, ale mrtvou. A hon o holý život započal. Adrienne utíkala jak jen stačila, ale mrtvola ženy jí doháněla.  Dokonce Adrienne chytila a zakousla se do její nohy. Ale Adrienne se zázrakem podařilo z toho sevření vyprostit a utéct do domu a zamknout se tam. Bylo to o fous, ale povedlo se.
Adrienne se povedlo omýt a obvázat zraněnou nohu, na kterou nemohla ani došlápnout. Nakonec se jí povedl i kocoura nakrmit a zapálit v krbu. Ale hodinu co hodinu ta mrtvola strašila a snažila se do domu dostat. Adrienne nakonec už ty zvuky jenom poslouchala a kocour hodinu co hodinu naježený se schovával do rohů.
Ráno se nakonec probudila Adrienne až okolo jedenácté. Udělala si jídlo. Poté si udělala provizorní berli a šla nahoru do koupelny, kde si omyla ruce a ve skříňce našla lékárničku, takže si mohla očistit tu zraněnou nohu. Přitom přemýšlela o bezpečném útěku z domu. Jenže se blížil večer a ona to ještě nechtěla riskovat. A tak se aspoň rozhodla jít ven, kde u domu večer ztratila baterku, aby si mohla v noci aspoň svítit baterkou.
Než vyrazila otevřela dveře a čekala, jestli se ta mrtvola neobjeví. Neobjevila a tak šla Adrienne tu baterku hledat. Nakonec ji našla. Pohrávala si s myšlenkou, že si zapne pojistky, aby se mohla osprchovat v teplé vodě. Jenže, když si to rozmyslela a chtěla se vrátit do domu, všimla si, jak ta mrtvola je na střeše a číhá. Mrtvola znovu zaútočila, ale Adrienne ze všech sil nakonec se mrtvoly zvládla zbavit a dostat se do domu. Měla tedy nefunkční baterku, ale ztratila berli i nůž na sebeobranu. Sedla do obýváku ke krbu, když v tom dostala nápad.
Udělala v krbu velký oheň a ještě tam naházela gumu. Věřila, že, když z komína půjde hustý černý dým a puch, že tam přijede pomoc v podobě hasičů i policajtů. Vzala přepravku a s kocoura a schovala se s ním do jiné místnosti, aby ten smrad moc necítili. Poté kocoura Adrienne zamkla v té místnosti a šla nahoru si zabalit kufr. Na chodbě s obrazy viděla, jak se obrazy hýbou. Utekla do pokoje a při házení věci do kufru v zrcadle viděla svou mrtvou příbuznou, ale když se ohlédla nikdo tam nebyl. Po vyhlédnutí z okna viděla, že venku nic není. Úplný prázdno.
Došlo jí, že kouř ne nerozptyluje po obloze, jak by měl, ale klesá dolů. Došla na půdu a tam zjistila, že to ta její mrtvá příbuzná něco jako čaruje a ten kouř klesá dolů. Je jasné, že pomoc nepřijde. Když se vrací do chodby s obrazy, je vidět další změna. Na obrazech z různých úhlů je vidět, jak rodina Ashburnů byla vyvražděna. A vše nasvědčuje tomu, že to byla její mrtvá příbuzná, které v té době bylo osm let a jako jediná ten masakr přežila.
Adrienne prohledala kuchyň, jestli nenajde baterky do baterky. V kuchyni nic nenašla. Zkusila pokoj s krbem, ale k jejími překvapení oheň už nehořel, vše bylo studené a dřevo i guma skoro netknutá. Ale i tak baterky nenašla a tak jí došlo, že musí do první patra. Z kuchyně vzala ubrusy a utěrky a všude, kde byla zrcadla, je zakryla. Kocoura tím z pokoje kde byl propustila. Vydala se do prvního patra a i tam zakryla to zrcadlo. V pracovně nakonec našla nějaké baterky a byly funkční. Chvíli sledovala západ slunce, když viděla světla a hlukot. Bylo to auto.
Jenže auto se jen na chvíli přiblížilo a pak vzdálilo. Adrienne došlo, že jde o bratra té kamarádky z veteriny, který ji požádal, jestli smí používat tu cestu. Zkusila k autu dosvítit baterkou, ale světlo bylo slabé. Rychle našla lupu, a dokázala, že světlo baterky přistálo na kmeni stromu, kudy projíždělo to auto. Jenže řidič náhle zrychlil a byl pryč. Bál se, že to jsou duchové. Adrienne se chystala jít dolů, ale ještě zavítala do pokoje, kde spávala její mrtvá příbuzná a tam našla truhlu, kde ta mrtvá skrývala svá tajemství.
Našla tam medailonek a výstřižky z novin, které chyběly na novinách v knihovně. Adrienne se po chvíli vydala dolů, protože v novinách se psalo o sklepu, o kterém Adrienne neměla ani potuchy. Nakonec ho našla a jen se tam podívala, když otevřela dveře, ale světlo nebylo tak velké, tak toho moc neviděla. Chtěla dveře zatarasit hodinami, ale byly moc těžké a pohnula s nimi jen o pár centimetrů. Poté si všimla, že utěrka spadla ze zrcadla, kde se objevila její mrtví příbuzná. Adrienne s ní nějak navázala spojení. Chtěla odejít, ale mrtvá příbuzná ji nechtěla nechat pustit. Poté si všimla, že do sklepa vlezl její kocour, za kterým se hned vydala.
Musela se nejdříve přemáhat. Jestli jít do sklepa hledat kocoura, nebo se na to vykašlat a nechat kocoura na pospas. Ale při vzpomínce, jak kocoura našla, když byl ještě koťátko a jen tak tak díky ní unikl smrti se tam vydala. Kocoura nenašla, ale na zemi našla obálku s dopisem, který byl určen přímo jí. Hned se dala do čtení toho dopisu.
Adrienne se začte do dopisu, kde její mrtvá příbuzná vysvětluje, proč se chovala tak divně. Proč každý pátek zapalovala svíci v podkroví. Vše co se stalo její rodině před lety, když jí bylo osm. Co měla v plánu s domem udělat, ale nemohla. A žádá ji, aby v tom, co ona dělala, mohla Adrienne pokračovat.
Byla tam popsaná ještě jedna stránka, ale tu si Adrienne nepřečetla. Začala hledat svého kocoura. Vše jí dávalo už smysl. Poté zaslechla motor auta. Jenže vchod do sklepa se uzavře. Kocour nikde a Adrienne věděla, že ta mrtvá žena je tam s ní.
Snažila se s ní nejprve komunikovat, ale mrtvá žena nechtěla. Adrienne se dostala ze sklepa do haly domu díky svému kocourovi, který jí pomáhal tak, že tu mrtvou ženu napadal svými drápky i zuby. Jenže když Adrienne zapálila petrolejku, tak se tam objevila její kamarádka, která měla tu autonehodu, když jela k ní. Bylo vidět, jak jí ta mrtvá žena ovládá. Kamarádce se povedlo zničit petrolejovou lampu. Adrienne měla jedinou možnost. Dostat se do podkroví, kde byly svíčky.
Adrienne se tam dostane a svíčku zapálí. Zakryje ji a vyjde z podkroví, že si na tu mrtvou ženu počká. Ale uvědomí si, že v podkroví předtím pořádně nezavřela okno. Mrtvá žena ji odhodí stranou. Adrienne jí svícnem její poslední oko. A za pomoci ducha získá zapálenou svíčku a mrtvolu upálí až z ní zbude jen černý popel.
Po vzpamatování Adrienne sejde dolů. Tam je její kamarádka úplně v pořádku, i když tak nějak zametá. I její kocour je v pořádku. Adrienne je celá šťastná. Kamarádku jenom ujistí, že je už vše v pořádku, jen jestli by ji hodila do nemocnice. A za podpory kamarádky jdou k jejímu autu.

Dozvídáme se další zajímavosti z dopisu, proč vlastně Adriennena máma tak rychle a vyděšeně odjela od domu Ashburnů, když jí byli čtyři roky. Její mrtvá příbuzná poznala, že kdo ochrání dům před její mrtvou sestrou něco jako čarodějkou je ona. A tak se s Adriennou propojila krví. Ale načapala je matka Adrienny. A taky její mrtvá příbuzná radí, jak se s ní kdykoliv může Adrienne spojit, že se bude snažit jí ochránit před jakýmkoliv nebezpečí.
Po návratu z nemocnice Adrienne získala čtyři opravdové kamarádky. V domě zůstala. Z obyvateli vesnice vycházela dobře. Každý ji měl rád. Adrienne každému povolila zkracovat si cestu přes její pozemek a že za to nic nechce. A tak obyvatelé jí aspoň pomáhali tak, že jí umyli okna po celém domě či posekali trávu. I její počítač byl opravený a fungoval. A když v domě kromě kocoura a Adrienne nikdo nebyl, tak se v zrcadle objevila její mrtvá příbuzná a Adrienne jí předčítala z časopisů i knih.

Můj názor:

Knížka už od začátku vypadala zajímavě. Byla jsem hned začtená do té knihy. Poté kniha pomalu začínala dostávat spád a byla strašidelná. Já se teda moc nebála, abych řekla pravdu. Ať jsem to četla ve dne či v noci, strach jsem neměla. Ale tuhla mi krev v žilách, jak jsem byla napnutá co všechno se tam stane. Tuto knihu jsem dostala ke svým narozeninám, které jsem měla a moc jsem si ji přála. Četla jsem dost dobré recenze na tuto knihu a tak jsem nemohla odolat. Nejspíš jsem od toho čekala víc, ale i když malé zklamání bylo, tak někdy se k této knize určitě ráda vrátím. Při čtení jedné strašidelné pasáže mi v pokojíku skoro o půlnoci spadla rulička na stole, kde jsem měla pastelky. Tak to jsem se lekla. Ale že bych vyváděla to ne. Znám lidi, kteří by křičeli a vzbudili by celý barák. Já mezi ně nepatřím. Kdybych už takhle musela řvát, tak by to muselo být hodně strašidelné. Což pro mě nebylo. Ale určitě knihu doporučuji a ráda se k ní vrátím. Přesto dávám jenom o jednu hvězdičku méně. :)

A co říkáte na tuto knihu vy, co jste jí četli? Báli jste se? Dojal Vás třeba ten konec? Podělte se tu o své názory s ostatními. Budu za to ráda. :)

Janey

Žádné komentáře:

Okomentovat